Eva (43): Manžel zmizel a nechal nám jen dluhy. Teď, když je vše splaceno, chce se vrátit

Eva řeší náročnou životní situaci. Manžel ji opustil, protože chtěl být sám. Nezáleželo mu na tom, že Evu nechává nejen s dětmi, ale také s dluhy. Po roce se chce vrátit k rodině. Eva s tím nesouhlasí. Kvůli tomu se dostala do sporu s tchyní.

Jana Jánská
Jana Jánská 07. 10. 2025 17:00

Můj manžel Pavel se jednoho dne prostě sbalil a opustil nás. Po roce, kdy jsem s pomocí rodiny splácela jeho dluhy, se najednou objevil s tím, že by se chtěl stýkat alespoň s dětmi. Já s tím nesouhlasím, ale jeho matka se ho zastává.

Manžel nás opustil

Netvrdím, že jsme byli dokonalý pár. Občas jsme se pohádali, asi jako všichni. Nikdy by mě ale nenapadlo, že můj muž odejde. Když jsem se jednoho rána probudila a jeho věci byly pryč, byla jsem v šoku. Ani se nerozloučil s dětmi.

Nejdříve jsem měla strach, že se mu něco stalo, ale pak mi od něj přišla zpráva a můj strach se změnil ve vztek. „Asi mi to nikdy neodpustíte, ale teď zkrátka potřebuji být sám,“ napsal. Nic víc už neřekl. Netušila jsem, kde je a co dělá. Začala jsem se vyptávat našich známých, jestli někdo něco neví. Trápily ho deprese, nebo si našel milenku?

Nakonec se ukázalo, že měl především obrovské dluhy. Ty zůstaly na mně. Kdyby nebylo tchyně a tchána, nevím, jak bych to zvládla. Pomohli mi splatit dluhy, protože se za svého syna hluboce styděli. O jeho milenkách jsem se dozvěděla až později, ale to už mi bylo jedno. Kdo dokáže vlastní rodině provést něco takového, toho prostě nelze milovat.

Jeho dluhy nám daly zabrat

I přes pomoc tchyně a tchána jsme málem přišli o náš dům. Bylo to opravdu náročné a nikomu bych nepřála zažít něco takového. Nejvíc mi ale vadí to, že se dokázal takto odříznout od vlastních dětí. I kdybych udělala cokoliv a měla jakékoliv finanční potíže, nikdy bych neopustila děti. Přiznala bych chybu a čelila následkům svých činů. Pavel ale takový není. Je to zbabělec a raději utekl.

Když jsem s pomocí celé rodiny jeho dluhy konečně splatila a začalo se mi lépe dýchat, Pavel se mi ozval. Řekl jen stroze, že by se rád zastavil za dětmi a obnovil s nimi kontakt. Bez zaváhání jsem mu pověděla, že na to může zapomenout. Možná jsem reagovala trochu ostře a zvýšila hlas, ale nechci, aby se po tom všem stýkal s dětmi.

Trvalo nám dlouho, než jsme se vzpamatovali z jeho odchodu. Jakou mám jistotu, že Pavel za pár měsíců zase nezmizí? Nedovolím, aby dětem nějak popletl hlavu.

Tchyně je na jeho straně

Nejhorší na tom je, že moje tchyně to vidí jinak. Pavel se prý poučil a své chyby už nebude opakovat. Uvědomil si, že bez rodiny nemůže existovat a všechny nás miluje. Namítla jsem, že mi Pavel dluží spoustu peněz. Nabídla, že mi je dá, pokud ho nechám vídat se s dětmi.

Bojím se, že i když nebudu souhlasit, Pavel děti stejně uvidí u své matky. Musela bych je odstřihnout od babičky, a to nechci. Vážně nevím, co budu dělat. Děti jsou malé a potřebují tátu. Ale po tom všem si nejsem jistá, jestli do jejich života patří právě takový táta.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články

Další články