Dominika (34): Po smrti tchána vyšlo najevo jeho tajemství. Léta posílal peníze jedné mladé ženě

Pro mého manžela Aleše byl táta spíš přísnou autoritou než otcem. Nepamatuju si, že by se někdy bavili o něčem jiném než o práci, účtech nebo o tom, co je potřeba udělat na domě. Tchyně byla vždycky v pozadí – tichá pozorovatelka, smířená s tím, že její muž a syn nikdy nenajdou společnou řeč.

Po tchánově smrti jsem na Alešovi viděla, že se chce s otcem nějak „vyrovnat“. Nikdy to neřekl přímo, ale často sedával v křesle s prázdným pohledem, jako by vzpomínal na minulost a hledal odpovědi na otázky, které mu nikdy nepoložil.

Petr (34): Tchán se ke mně choval jako ke kusu hadru. Přestal s tím, když jsem ve sklepě objevil jeho lechtivé tajemství

Tajemství mého tchána

„Musí se zrušit tátův účet a pak dáme do pořádku jeho papíry,“ navrhla jednoho dne tchyně.

„Postarám se o to,“ řekl Aleš. „Chci vidět, jak žil, za co utrácel.“

Ještě ten den jsme šli do banky. Na naši žádost nám úředník vytiskl přehled transakcí za poslední tři roky – běžné platby za energie, menší nákupy v obchodě. Všechno vypadalo obyčejně, dokud Aleš najednou nesvraštil čelo. „Co je tohle?“ zamumlal spíš pro sebe.

„Co tam je?“ zeptala se tchyně.

„Pravidelné převody. Velké částky, vždycky na stejné jméno. Nějaká Karolína...“ vyslovil pomalu.

To jméno mi nic neříkalo, ale po chvíli jsem si všimla, že je Aleš nervózní. „Znáš ji?“ zeptala jsem se.

„Už je to dávno...“ odpověděl, aniž spustil oči ze seznamu plateb.

„Já ji neznám,“ ozvala se tchyně, v jejím hlase zaznívalo překvapení i neklid. „Kdo to je?“

„Holka, která se mnou chodila do školy,“ vysvětlil. „Ale proč by jí otec posílal takové částky celé roky?“

Na výpisu byly měsíc co měsíc stejné částky – žádné poznámky, jen jméno a číslo účtu. „Možná to byla nějaká půjčka,“ nadhodila nejistě tchyně.

„Půjčka, která trvala tak dlouho?“ podivil se Aleš. „Ne, tady jde o něco víc.“

Lenka (37): Tajně jsem pomáhala tchánovi, který se ocitl na ulici. Odvděčil se mi odhalením šokující pravdy o mém manželovi

Je tím posedlý

Druhý den ráno chodil Aleš po domě s mobilem v ruce. Slyšela jsem, jak v kuchyni telefonuje, pak si něco poznamenal a znovu někomu volal. Když jsem se zeptala, co dělá, odsekl, že shání číslo na Karolínu. Vypadalo to, že nepřestane, dokud se nedozví pravdu. „Musím se s ní sejít. Musím vědět, co je spojovalo...“ pronesl vážně.

„A co když je to něco, co bys raději nechtěl vědět?“ zeptala jsem se tiše, i když jsem věděla, že ho to nezastaví.

„Radši si vyslechnu tu nejhorší pravdu, než žít v tom napětí,“ odpověděl bez váhání. Jeho tvář byla napjatá a v očích měl odhodlání, které jsem u něj ještě nikdy neviděla. Ruce se mu mírně třásly. Nic jiného ho nezajímalo – ani večeře, ani zprávy v televizi. Když jsem se snažila mluvit o něčem jiném, neodpovídal. Pochopila jsem, že tohle pro něj už není jen otázka otcovy minulosti. Byla to posedlost.

Tereza (36): Tchán si kupuje naše děti přes dárky. Leze mi tím na nervy, protože pak chtějí jen k němu

Oběd u tchyně

Další den nás tchyně pozvala na oběd. Snad doufala, že posezení u jídla Aleše trochu uklidní. „Mami, mluvil táta někdy o Karolíně?“ zeptal se, než mu stihla naložit polévku.

„O Karolíně?“ zopakovala, jako by si sama musela to jméno ověřit v paměti. „Ne, nikdy. Tvůj otec měl svoje tajemství, ale možná šlo jen o nějakou finanční pomoc...“ snažila se zmírnit tón.

„Jen pomoc?“ ušklíbl se. „Mami, nebuď naivní.“

Seděla jsem tiše stranou a sledovala je. Tchyně působila překvapeně, ale i znepokojeně. Aleš naopak vypadal jako člověk, který už dávno učinil rozhodnutí. „Mami, já se s ní sejdu,“ řekl pevně. „Musím to vědět.“

„A co když to nebude nic dobrého?“ zeptala se tiše.

„Aspoň se přestanu ptát,“ odvětil a vstal od stolu. Podívala jsem se na něj a pochopila jsem, že teď už ho nic nezastaví.

Sylvie (28): Můj tchán je špatný člověk. Myslel si, že mě může ovládat stejně jako svou ženu

Manžel je na dně

Aleš nakonec získal její číslo a domluvili se na setkání v kavárně. Zeptala jsem se, jestli chce, abych šla s ním, ale zavrtěl hlavou. Když se vrátil domů, seděla jsem zrovna s tchyní v kuchyni. „Jak to dopadlo?“ zajímalo mě.

„Řekla jen, ať to nechám být,“ odpověděl vážně. Ani si nesundal bundu, jen si sedl na židli a nepřítomně hleděl před sebe.

„Možná je to tak lepší. Nemusíme vědět všechno,“ řekla jsem opatrně.

„Ale já to chci vědět. Byl to můj otec,“ odvětil a v jeho hlase bylo slyšet zoufalost.

Snažila jsem se ho uklidnit, ale nešlo to. Odešel do obýváku, otevřel starou krabici s věcmi po otci a začal si je prohlížet – dokumenty, fotografie, zažloutlé papíry popsané drobným písmem. Takhle seděl dlouho do noci, ignoroval mě i svou mámu.

Nevím, proč tchán celé ty roky posílal peníze Karolíně. Mám několik teorií, ale žádná z nich není moc pozitivní. Bojím se, že kdyby Karolína řekla Alešovi pravdu, zničilo by ho to. Jenže teď to s ním také není moc dobré, je na dně. Vůbec nevím, co mám dělat...

Další příběhy ze života →

Štěpánka (36): Tchán mě kdysi nazval lacinou cuchtou. Teď má dožít u nás? Tak to tedy ne!

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].