Facebook
Instagram
Sylvie nemá ráda svého tchána a má k tomu pádný důvod. Je to totiž chlap, který si myslí, že všechny ženy jsou služky. Ke své manželce se chová špatně a zkoušel to i na Sylvii, ale ona se nedala.
Někteří muži věří, že ženy existují jen proto, aby jim sloužily. Štve mě, když vidím, jak se můj tchán chová ke své ženě. Vytrénoval ji jako psa. Teď kolem něj pobíhá, jako by byla služkou ve vlastním domě. Myslel si, že to samé se mu povede i se mnou, ale čekalo ho překvapení. Nejenže jsem neustoupila, ale také jsem začala pracovat na tom, aby tchyně mohla normálně žít.
Byla jsem ráda, že není jako jeho otec
Když jsme se s Břetislavem (29), tehdy ještě mým snoubencem, vraceli z první návštěvy u jeho rodičů, byla jsem dlouho ticho. Pak už jsem to ale nedokázala vydržet.
"Bože, jsem tak ráda, že nejsi jako tvůj otec!" řekla jsem.
"Vím, na co narážíš," přikývl. "K mamce se chová hrozně."
"Hrozně je slabé slovo. Udělal z ní svou služku!"
"To je pravda... Ale neboj se, k tobě takový nikdy nebudu."
"Já vím. Jinak bych od tebe nepřijala prsten. Jen mě překvapuje, že jsi s tím nikdy nic neudělal. Tvoje máma potřebuje pomoc..."
"Myslíš, že jsem to nezkusil? Jako dítě jsem neměl žádnou moc. A když jsem dospěl natolik, aby rodiče začali brát můj názor vážně, bylo už pozdě. Je to takhle odjakživa. Představ si, že náhle osvobodíš zvíře, které bylo celý život v kleci. Nezvládne to, protože nezná jiný život. Stejně je to s mou matkou. Zapomněla, že existuje jiný způsob života..." dodal smutně.
Můj tchán je tyran
Můj tchán je zosobněním dvou nejhorších vlastností, které může muž mít – lenosti a tendence šéfovat všem ženám kolem. Během naší návštěvy se téměř nehnul z křesla. Rozkazoval manželce jako nějaký diktátor: "Udělej mi kávu... Rychle utři prach, nemohu se dívat na ten nábytek... Jdi do trafiky a kup mi noviny..."
Mohla bych pokračovat donekonečna. Když nebyl spokojený s "prací" své ženy, vyjadřoval to hlasitě, obvykle křičel a házel po ní takovými urážkami, že jsem se styděla.
Břetislav mě varoval, že se jeho otec chová doma jako tyran, takže jsem byla připravená. Ale neměla jsem tušení, že jeho matka je tak poddajná. Plnila všechny rozkazy svého manžela bez jediného slova odporu. A když ji peskoval, pokorně to přijímala. Byla jsem z toho všeho smutná.
Nerada jsem jezdila k Břetislavovým rodičům. Není příjemné, když se někdo chová takto před hosty. Ale ve vztahu jsou důležité kompromisy. Když můj partner chtěl navštívit rodiče, jela jsem s ním. Věděla jsem, že kdybych řekla, že nechci jet, zůstal by se mnou doma. Nechtěla jsem ale způsobit rozkol mezi ním a jeho rodinou.
Zkoušel to i na mě
Ještě před svatbou tchán neměl odvahu mě takhle ponižovat. Řekla bych mu své. Nejsem žádná poslušná holčička, která souhlasí se vším bez odporu. Moje matka mě tak nevychovala. Mám svůj názor a nebojím se ho hájit, i když to znamená někoho urazit.
Když jsme se s Břetislavem vzali, tchán přestal předstírat, že má nějakou slušnost. Začal si dovolovat čím dál víc. Pamatuji si jednu návštěvu krátce po naší svatbě. Tehdy mi ukázal, co si o mně myslí. Můj manžel jel s matkou na nákup a já zůstala doma s tchánem.
"Sylvie, podej mi ovladač," rozkázal, zatímco ležel na pohovce jako nějaký lord.
"Znáš slovo 'prosím'?"
"Co si o sobě myslíš? Jsem ve svém vlastním domě a nebudu o nic prosit!"
"A já nebudu nikomu sloužit. Co si myslíš, že jsem?"
"Teď jsi součástí naší rodiny a rodina si musí pomáhat..."
"Ještě jsem nikdy nikomu neodmítla pomoct, ale ty o to nežádáš. Očekáváš, že kolem tebe budu běhat a sloužit ti. Je tak těžké zvednout se z pohovky a vzít si ovladač ze stolu? Nejsi nemocný ani slabý. Možná tvoje žena takové zacházení toleruje, ale já ne..."
"Jak to se mnou mluvíš... děvenko?"
"Nejsem žádná děvenka, takže se ke mně tak nechovej. Jsem tvoje snacha a očekávám od tebe úctu. A pokud toho nejsi schopen, radši se mnou vůbec nemluv."
Neměla jsem chuť zůstávat ve společnosti toho hrubiána. Copak jsem měla dovolit, aby mi rozkazoval jako nějaké otrokyni? To ani náhodou! Když jsem odcházela z pokoje, naše pohledy se na chvíli setkaly. Díval se na mě s takovým odhodláním, jako by říkal: "Ještě uvidíme, kdo bude mít navrch."
Ano, uvidíme...
Nenechala jsem se ovládat
Když se vrátila tchyně s Břetislavem, nedala jsem na sobě nic znát. Pomohla jsem připravit oběd a chovala se, jako by se nic nestalo.
Posadili jsme se ke stolu a chvíli byla opravdu příjemná atmosféra. Povídali jsme si a smáli se, ale jak jsem mohla očekávat, tchán měl něco v úmyslu. Čekal, až se nikdo nebude dívat, a pak mi shodil vidličku na zem.
"Ty nešiko... Shodila jsi vidličku. Zvedni ji a umyj. A přines něco na čištění koberce, nebo tam zůstane skvrna," nařídil.
"To si děláš srandu? Sám jsi mi shodil vidličku, takže bys ji měl zvednout a přinést mi čistou. Tohle by slušný chlap neudělal..."
"Ty jsi ale drzá holka! Co si o mně myslíš?" rozkřikl se.
Viděla jsem, že se Břetislav chystá něco říct, ale předběhla jsem ho. Odpověděla jsem tchánovi tak ostře, že ho to zasáhlo.
"Podruhé a naposledy se mě snažíš ovládat! Nepodařilo se ti to poprvé, tak teď zkoušíš levný trik, abys mě ztrapnil před manželem a tchyní. Musím tě zklamat. Ty nevyhraješ. Jsi líný starý muž, který si myslí, že by mu všichni měli sloužit. Ale na mě to neplatí!"
Chtěla jsem říct ještě něco, ale nedostala jsem šanci. Po mých slovech si vzal talíř a odešel jíst do kuchyně.
Postarám se, aby tchyně prozřela
Po obědě jsem tchyni pomohla s mytím nádobí.
"Sylvie, omlouvám se za něj... On je prostě takový," řekla.
"Ty se nemusíš omlouvat. To jemu by mělo být trapně," odpověděla jsem okamžitě.
"Ale cítím se špatně za to, jak s tebou zacházel," pokračovala.
"A mě je líto, když vidím, že se k tobě chová ještě hůř. Proč mu to dovoluješ?" zeptala jsem se s obavami.
Tchyně na chvíli zmlkla.
"Co můžu dělat? Žena by měla poslouchat svého manžela," pokrčila rameny.
"Ne. Žena by měla podporovat svého manžela a manžel zase ji. To je podstata zdravého vztahu. Nejde o to, aby se jeden druhému podřizoval a sloužil. Neměla bys ho slepě poslouchat. Je to zdravý a silný muž. Měl by ti doma pomáhat, ne na tebe všechno házet. Nedovol, aby tě zlomil."
Od té doby chodíme k manželovým rodičům častěji než dřív. Většinou jsem to já, kdo trvá na návštěvě. Mám své důvody. Za prvé, kdykoli přijedeme, v tchánově obličeji se mísí hněv a zmatek, což mi přináší obrovské uspokojení. Za druhé, chci mluvit s tchyní co nejčastěji, aby pochopila, že se může osvobodit a netrpět tyranii svého manžela...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
