Facebook
Instagram
Ella se divila, že jí její přítel Artur nechce představit rodiče. Jenže když ji požádal o ruku, muselo dojít tak dlouho odkládanému setkání. Nedopadlo to dobře...
Moje maminka Fariha (54) pochází z Jemenu. Její příběh je docela jednoduchý. Do Čech přišla studovat, na škole potkala lásku svého života a pak jsem přišla na svět já...
Moje maminka není Češka
Jako malá holka jsem si neuvědomovala, že je něco jinak. Mám světlou barvu pokožky, jsem hlavně po tátovi. Když někdo na ulici koukal na maminku, myslela jsem, že důvodem je její krása. Moje maminka je totiž moc hezká. A to platí i dnes, když má po padesátce.
Ráda bych měla víc jejích genů a líbila by se mi tmavší barva pokožky, ale bohužel to dopadlo jinak. V našem okolí maminčin původ nikomu nevadil. Občas měl někdo poznámky třeba v krámě, ale máma si to nikdy nevšímala. Je to pravá dáma, proč by se zahazovala s nějakým hlupákem?
Miluji báječného chlapa
I já poznala muže svého života na vysoké škole. Artur byl v nižším ročníku, ale chodil na všechny možné přednášky a vždy měl trefné otázky. Líbilo se mi, že je chytrý a uvažuje nad věcmi. Většina z nás totiž na přednáškách jenom seděla a znuděně koukala kolem sebe.
Dlouho jsme po sobě jenom koukali, pak jsme se dali do řeči na nějaké studentské sešlosti a od té doby tvoříme pár. Moje máma byla hrozně zvědavá, s kým chodím, takže jsem ho musela pozvat k nám.
Připravila úžasnou večeři. Artur řekl, že spoustu z těch věcí ještě nikdy nejedl, ale teď už snad ani nic jiného jíst nechce. Moje máma si ho hned oblíbila a vypadalo to, že i táta je s ním spokojený. Jenže já pořád nevěděla nic o Arturových rodičích. Zmohl se jenom na kusé informace. Seznamování vždy odkládal...
Tchán se ukázal v tom nejhorším světle
Po dvou letech vztahu mě Artur požádal o ruku. A myslíte, že jsem mezitím poznala jeho rodiče? Ani náhodou. On k nám chodil často, dokonce jsme už byli i na společné dovolené. Ale já stále netušila, jací jsou jeho rodiče. Teď už se tomu nemohl vyhnout. A tak jsme naplánovali společný oběd. Mohlo mě varovat, že Artur trvá na typicky české restauraci, ale důvod jsem si uvědomila až později.
Dorazil mile vypadající pár a mě to potěšilo. Horší bylo, když tchán promluvil. "Tohle je její máma? To do rodiny nechci," plivl na uvítanou. Můj táta se hned zvedal, ale máma ho chytla za ruku, ať se uklidní. "Prosím, posaďte se," vybídla Arturovy rodiče. Ale i když jeho maminka si už sedala, táta ne. Pořád se mračil a pak pronesl jenom jedno slovo: "Jdeme!" Arturova maminka poslušně vstala a odešla s ním.
Můj nastávající vyběhl za rodiči ven a slyšela jsem, jak se hádají, jenže už se nevrátili. Přišel jen Artur a bylo vidět, že ho to hrozně mrzí. "Z toho si nic nedělej, my tě v naší rodině rádi uvítáme," pronesla moje máma a usmála se na něj. A tak to také bude. Svatbu plánujeme, ale nepočítám s tím, že by na ni dorazili tchán s tchyní. Trochu mě to mrzí, jenže je si přece neberu. Důležité je, že tam bude Artur a moji rodiče...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
