Markéta (47): Moje maminka trpí stařeckou demencí a občas se vytratí z bytu. Díky tomu jsem našla skvělého chlapa

Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Vzala jsem si k sobě maminku, která trpí stařeckou demencí. A právě její onemocnění mi znovu přivedlo do života muže.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (23): Vinou nemilého trapasu jsem přišla o práci, ale získala skvělého muže

Vzala jsem si k sobě nemocnou maminku

Když jsem se před šesti lety rozvedla, nevěděla jsem, co se svým životem. Děti jsem neměla, moc přátel také ne. Současně jsem ale potřebovala najít náplň svého života. Moje maminka Naděžda (75) byla také sama, a tak mě napadlo, že by mohla bydlet se mnou. Vlastně se to hodilo, protože jí začínala stařecká demence.

Nechtěla jsem ji dát do ústavu, takže jsem ji vzala pod svá křídla. Byla jsem odhodlaná, že to spolu zvládneme. Prvních několik let byla její nemoc pod kontrolou. Dokázaly jsme spolu občas vyjet na výlet nebo si zajít do cukrárny na poctivý větrník.

Byla jsem šťastná, že ji mám u sebe a mohu pro ni být přínosem. Po několika letech se její stav zhoršil. Pomalu ale jistě jí přestávala fungovat paměť. Občas jsem ji našla brečet v koupelně. Ptala se, kde je a kdo jsem já... Byl to smutný pohled, ale já to s péčí o ni nechtěla vzdát.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (29): Na první lekci zumby jsem se s mou nadváhou cítila trapně, ale pomohlo mi to najít lásku

Máma utekla z bytu

Doma jsme všude měly vyvěšené lístečky, nápovědy pro chvíle, kdy jí vypadne paměť. Horší to bylo, když začala z bytu odcházet. Většinou šla na stejná místa a já už věděla, kde ji hledat. Moje dny se ale změnily v permanentní obavy, kde maminka je, protože mi třeba nebrala telefon. A před půlrokem jsem měla vážně strach.

Doma nebyla, mobil mi nezvedala. Vyjela jsem na místa, kde se obvykle pohybovala. Jenže neseděla ani v parku na lavičce, ani na vlakovém nádraží směr Beroun. Bloumala jsem ulicemi a prosila všechny svaté, aby se máma ukázala. Ve chvíli, kdy jsem chtěla zajít na policii, jsem procházela ulicí s vyhlášeným řeznictvím.

Jedním okem jsem se podívala dovnitř a uviděla ji tam. „Mami?!?" vtrhla jsem dovnitř. „Kde sakra jsi? Hledám tě už dvě hodiny," řekla jsem a rychle ji osahala, zda je v pořádku. „Vybírám nám maso k večeři," smála se. „Vaše maminka se vyzná," promluvil muž za pultem. „Mami, jdeme domů," pronesla a tahala ji ven. „Já jsem pána pozvala na večeři," dodala. A řezník se na mě usmál.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (34): Po rozchodu a potratu jsem nevěřila, že budu ještě někdy šťastná. Ale povedlo se

Díky mamce jsem našla skvělého muže

„Mám čtyři žebra, to bude dobrůtka," olizovala se máma, zatímco já se cítila trapně. Mísil se ve mně vztek a současně radost, že je máma v pořádku. „Tak víte co, přijďte. Za to, že jste se tady o maminku staral," pronesla jsem a napsala mu na kus papírku naši adresu. Dorazil o tři hodiny později a v ruce měl láhev vína.

Byl to příjemný večer. Mamka během něj dvakrát zapomněla, kde je a kdo jsme my dva. Jaroslav (50) to bral tak, jak to je. „Vím, že to bude znít dost divně, ale jsem rád, že tvoje maminka zabloudila zrovna ke mně..." špitl mi do ucha a já cítila to, co už dlouho ne. Dnes se o maminku staráme společně a i když to není zrovna lehké, jsem ráda, že je mám oba.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (35): Na třídním srazu jsem potkala svou dávnou lásku, zopakovali jsme si první milování ve stodole

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.