Hana (52): Vyhodit závislého syna na ulici byla ta největší bolest, jakou jsem zažila

Mám dva syny. Mladší Jakub chodil na střední školu a starší Ondřej po maturitě střídal brigády. Bylo mu dvaadvacet a já doufala, že je to jen období, kdy se hledá, a že dříve či později si najde stálou práci, odstěhuje se do svého a bude dobře žít.

Olina (37): Nikdy jsem s nikým nebydlela, bála jsem se závazků. Můj synovec to ale změnil

Zmizel mi prsten mojí rodiny

Začalo to drobnostmi. Chodil domů v noci, hubl a přestal jíst u stolu. Když jsem se ptala, říkal, že je unavený z práce. Půjčila jsem mu pět tisíc na opravu auta, za měsíc dva tisíce na telefon. Pak mi zmizel babiččin prsten ze skříňky. Ondřej tvrdil, že o něm nic neví.

Jednou v dubnu jsem uklízela jeho pokoj a pod matrací jsem našla sáček s bílým práškem a skleněnou dýmku. Sama jsem drogy nikdy nebrala ani nezkoušela, ale nejsem včerejší a vím, jak drogy vypadají, a nakonec i poznám závislého člověka.

Počkala jsem na něj v kuchyni a položila sáček na stůl. Zeptala jsem se, jak dlouho to trvá. Nejdřív zapíral, pak řekl, že je to jen o víkendech a že to má pod kontrolou. Zeptala jsem se na prsten. Přiznal, že ho prodal v zastavárně. Nevěděla jsem, co říct, tak jsem mlčela.

Daniel (42): Chtěl jsem dceru připravit do školy, místo toho jsem odhalil její tajemství

Začali jsme se ho bát

Další tři měsíce jsem se mu snažila pomoct po svém. Vzala jsem ho do poradny, zaplatila jsem mu dluhy a schovávala jsem peníze. Dvakrát vydržel týden a pak zmizel na tři dny. Jednou v noci přišel a Jakub mi ráno řekl, že se bojí s ním zůstat sám v domě. Celou noc jsem nespala a poprvé jsem pochopila, že Ondřejovi nepomáhám.

V neděli jsem Ondřejovi řekla: „Dokud se nebudeš léčit a nebudeš čistý, nemůžeš tady bydlet. Nelíbí se mi to, ale jinak to nejde.“ Sbalila jsem mu tašku a on beze slova odešel. Sesunula jsem se u dveří a plakala jsem tak hlasitě, že mě určitě slyšeli sousedé. Dva měsíce jsem pak neodpověděla na jediný jeho vzkaz, i když mě to stálo všechny síly.

V říjnu mi napsal, že nastoupil do terapeutické komunity a je tam druhý týden. Nežádal peníze, jen mi poděkoval. Do komunity jsem za ním poprvé jela na Vánoce. Řekl mi, že jsem měla pravdu. Nevěděla jsem, co odpovědět, tak jsem ho objala. Dnes je to rok a půl. Ondřej pracuje v truhlárně a bydlí v podnájmu. Každou neděli chodí k nám na oběd a s Jakubem si zase rozumí.

Vašek (57): Závislost třicetileté dcery na mých radách zašla příliš daleko. Musel jsem ji odstřihnout

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].