Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pavel se nemohl dočkat, až děti opustí rodné hnízdo a on si s manželkou konečně začne užívat zasloužený klid plný cestování a společných chvil. Místo toho si však jeho žena pořídila realistickou panenku, o kterou pečuje jako o skutečné miminko. Přidala se dokonce do online komunity stejně smýšlejících žen a Pavel má pocit, že pro ni přestal existovat.
Dům konečně ztichl. Už žádné psaní úkolů, žádný křik. Můžu si v klidu sednout k televizi nebo si na zahradě otevřít pivo. Přesně takhle jsem si to představoval.
Žena si zničehonic pořídila panenku
Asi před rokem přišel Petře domů objemný balík. Hádal jsem, že to bude nějaký nový doplněk do domácnosti. Když ho večer začala rozbalovat, nevěřil jsem vlastním očím. Uvnitř krabice ležela panenka. „Ty už kupuješ výbavu pro vnoučata? Není to trochu předčasné? Naši synové sotva mají partnerky,“ prohodil jsem s úsměvem.
Jakmile jsem si ji ale prohlédl zblízka, úsměv mi ztuhl. Vypadala až děsivě skutečně. V následujících dnech Petra dokoupila oblečky a domů dorazila dokonce i miniaturní postýlka. Pohled na stav účtu mě šokoval. Za panenku a její výbavu utratila téměř padesát tisíc korun.
Bronislava (38): Nesnáším děti, a tak vlastní určitě nechci. O to víc nechápu, proč je tak přitahuji
Pečuje o ni jako o skutečné dítě
Když jsem se vrátil z práce, našel jsem Petru, jak panence pročesává vlasy. „Poslyš, Petro, chápu, že se ti stýská po dětech a těšíš se na vnoučata, ale nemyslíš, že to trochu přeháníš?“ zkusil jsem to opatrně, i když to ve mně vřelo. „Není to panenka, jmenuje se Sofie,“ odsekla podrážděně.
Tím začala naše první velká hádka na toto téma. Řekl jsem jí, že mi vadí, jak se o tu věc stará jako o živé dítě a že mě i všechno ostatní odsunula na vedlejší kolej. Navrhl jsem, ať si ji nechá třeba v pokoji pro hosty jako dekoraci. „Petro, tohle přece není normální chování k hračce,“ naléhal jsem.
Místo dovolené plánuje nákup dalších panenek
Nic z toho nezabralo. Moje žena propadla kouzlu ručně vyráběných panenek a nehodlá se svého koníčku vzdát. Dokonce plánuje, že si nechá na zakázku vyrobit další, které by byly kopiemi našich synů, když byli malí. Zjistil jsem, že je ve facebookové skupině, kde si podobně zaměřené ženy vyměňují zkušenosti, šijí na panenky oblečky a berou je na výlety.
Připadám si jako ve špatném snu, který je bohužel skutečností. Peníze, které jsme mohli utratit za krásnou dovolenou, padly na panenku. A ona už šetří na další. Doufám, že je to jen dočasný rozmar spojený se syndromem prázdného hnízda nebo s přechodem. Ještě pár měsíců počkám, a pokud se to nezmění, budeme si muset sednout a vážně si promluvit.
Názor vztahové terapeutky
Pavlův příběh svádí k rychlému hodnocení – a právě tomu je dobré se vyhnout. Z psychologického a fenomenologického pohledu totiž není klíčová samotná panenka, ale význam, který pro Petru nese, a zároveň mezera, která se mezi manželi otevřela v nové životní fázi.
Odchod dětí z domova bývá pro páry zásadním předělem. Pro někoho znamená úlevu a návrat k partnerské svobodě, pro jiného ztrátu identity, role i každodenní struktury. Zatímco Pavel očekával klid, cestování a společné chvíle, Petra se možná ocitla tváří v tvář prázdnu, které neuměla jinak uchopit. Péče o realistickou panenku pak může být jedním z mnoha možných způsobů, jak se psychika snaží udržet kontinuitu – kontakt s mateřstvím, blízkostí, péčí, pocitem potřebnosti.
Důvod ale nemusí být jen „syndrom prázdného hnízda“. Může jít o strach ze stárnutí, nevyřčený smutek, nenaplněné potřeby ve vztahu, nebo prostě hledání smyslu v nové etapě života. Podstatné je, že důvod může být různý – a není nutné ho hned přesně pojmenovat, aby se o něm dalo mluvit.
Z fenomenologického hlediska je důležité respektovat, že pro Petru panenka není pouhý objekt, ale nositel významu. Problém však vzniká ve chvíli, kdy se tento význam začne stavět místo živého vztahu. Pavel oprávněně prožívá pocity odstrčení, zlosti a zklamání. Ne proto, že by panenku „nechápal“, ale proto, že jeho vlastní touhy – po blízkosti, sdílení a společné budoucnosti – zůstávají nevyslyšené.
Cesta ven z této situace nevede přes zákaz, zesměšnění ani moralizování. Vede přes dialog. Pro Pavla by mohlo být klíčové sdělit své pocity nevyčítavě. Ne: „Tohle, co děláš, je špatně“, ale: „Cítím se osamělý a chybí mi, abychom spolu plánovali a byli si blíž“. Stejně důležité je položit otázku, zda v této nové životní fázi dokážou najít průnik svých potřeb: Co teď potřebuješ ty? Co potřebuji já? A je tu ještě prostor, kde se naše světy potkávají?
Panenka sama o sobě vztah neničí. To, co ho ohrožuje, je mlčení, nepochopení a vzájemné míjení se v očekáváních. Pokud se manželům nedaří tento rozhovor vést bez obrany a eskalace, může být velmi užitečné vyhledat párovou terapii. Ne proto, že by jeden z nich byl „divný“ nebo „vinen“, ale proto, že stojí na prahu nové kapitoly, která vyžaduje novou podobu blízkosti.
Prázdné hnízdo totiž nemusí znamenat prázdný vztah. Může být začátkem – pokud si oba dovolí otevřeně mluvit o tom, co ztratili, po čem touží a zda jsou ochotni hledat nový společný směr.
Mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy. Cílem platformy Hedepy je usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem, a to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
