Marcela udělala chybu, když si vzala domů panenku, kterou našla na dětském hřišti. Dcerka se pak hračky nechtěla vzdát, panenka jí prý cosi našeptávala.
Moje dcera Etela (4) se úplně změnila ve chvíli, kdy jsme vzaly domů osušit zmoklou ztracenou panenku. Jsem přesvědčená, že ta hračka byla ďábelská, málem jsem se jí nezbavila.
Po dešti jsme na hřišti našly panenku
Etelka trvala na tom, že musíme po školce ještě zajít na hřiště. Blížila se bouřka, ale řekla jsem si, že pár minut nás nezabije. Nakonec se pořádný lijavec přihnal ještě o něco dřív. Musely jsme se chtíc nechtíc schovat v domečku mezi prolézačkami. Brzy se to nejhorší přehnalo, a tak jsme se vydaly na cestu domů. Etelka mě však zatahala za ruku.
Všimla si, že na pískovišti leží úplně promočená hadrová panenka. Také se mi jí zželelo, a tak jsme ji vzaly domů. „Jen ji vysušíme a doneseme ji zpátky. Někomu by třeba mohla chybět,“ rozhodla jsem se. O to víc se dcerka těšila domů, kde se pak o panenku starala celé odpoledne. Očistili jsme ji, vysušily fénem, a dokonce dostala „svačinku“.
Etelka panenku posadila vedle sebe u večeře a vzala si ji i do postele. Manžel z legrace tvrdil, že je ta panenka docela děsivá. Ani mi to zprvu nepřišlo, ale když jsem si ji pozorněji prohlédla, musela jsem mu dát za pravdu. Měla takový smutný výraz, oči nakřivo a šel z ní trochu strach. Těšila jsem se, že ji druhý den vrátíme. Panenky jsme se ale jen tak nezbavili.
Dcera odmítala panenku vrátit
Etelka si ji chtěla vzít do školky, a když jsem jí to chtěla zatrhnout, ztropila strašlivou scénu. Zajíkala se a rudla, mlátila sebou na zemi, dokud jsem neotočila. Dcera obvykle takové hysteráky nemá, proto mě to vyděsilo. Musela mi slíbit, že odpoledne panenku doneseme na hřiště. „Když bude chtít,“ řekla mi Etela tak trochu zlověstně.
Po obědě jsem vyzvedla dceru ve školce, na panenku jsem skoro zapomněla. Paní učitelka si mě ale zavolala, aby mi sdělila, co se ten den ve školce dělo. Etelka prý hodně zlobila, prala se s dětmi a pak se dokonce počůrala. Prý jí k tomu přiměla její nová panenka. Nevěděla jsem, co na to říct. Moje dcera do té doby nebyla nikdy problémová.
„Co jsem to slyšela? Za trest si dneska nepustíme pohádku,“ řekla jsem rázně a popadla tu hadrovou pannu za vlasy. Když Etela viděla, že hodlám hračku nechat na pískovišti, opět začala ječet. Sekla sebou na zem, tentokrát se praštila do hlavy a začala jí téct krev. Zpanikařila jsem, cizí matky si nás prohlížely. Etelka pištěla, ať jí panenku neberu.
Odnesla jsem panenku v noci na hřiště
Nechtěla jsem řešit takovou situaci na veřejnosti, odebraly jsme se domů s tou ďábelskou věcí. Etelka se chovala jako vyměněná, ani manžel ji nepoznával. Byla agresivní, křičela na nás a urážela se nebo plakala. Rozhodla jsem se vzít věc do vlastních rukou. V noci jsem pannu potají odnesla na hřiště.
Dcera se probudila s horečkou a ještě týden blouznila a chřipkou. Na panenku si naštěstí nevzpomněla hned a později už ani nedělala scény. Koupila jsem jí hezkou háčkovanou lišku. Mezitím se prý na hřišti stalo nějaké neštěstí. Viděla jsem, jak tam přijela sanitka. Kdo ví, jestli v tom nemá svoje hadrové prstíky ta tajemná hračka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.