Facebook
Instagram
Dominika roky trpěla stavy, které si neuměla vysvětlit. Záchvaty vzteku a agresivity střídaly úzkosti a strach. Její rodiče to svalovali na bouřlivou pubertu. Jen díky nové šéfové se Dominika dostala do rukou ženě, která ji dokázala zbavit toho, co ji roky tížilo.
Od patnácti let jsem často trpěla psychickými problémy. Projevovaly se značnou pasivitou, častým střídáním nálad nebo bezdůvodným brekem. Někdy se k tomu přidaly i nekontrolovatelné stavy vzteku. Dalo by se říct, že jsem propadala do silných depresí.
Trpěla jsem nevysvětlitelnými stavy úzkosti a vzteku
Stavy přicházely neohlášeně. Jako když do mě praští. Nejhorší byly agresivita a vztek. Zničehonic jsem třeba vyházela knihy z knihovny nebo metala věcmi jako šílená. Přesně si nevybavuji, jak dlouho tyhle stavy trvaly. Někdy hodinu, jindy klidně den, dva. Rodiče ze mě byli nešťastní. Mysleli si, že mám divokou pubertu.
Přitom ve dnech, kdy se mi tyhle stavy vyhnuly, jsem byla naprosto vzorná. Na celé situaci bylo děsivé především to, že jsem se bála sebe sama. Proč? Protože po čase se ty stavy zhoršovaly. Vzala jsem si třeba nůž a jezdila si s ním po ruce. Někdy jsem se dokonce i řízla.
Někde uvnitř jsem cítila, že to nejsem já. Jako by mě někdo ovládal. Matce jsem se s tím jednou svěřila. Bohužel mi nevěřila. Myslela si, že si vymýšlím, abych byla zajímavá. To přece puberťáci dělají. Nemám jí to za zlé. V devatenácti jsem se od rodičů odstěhovala. Nechtěla jsem, aby dál snášeli moje ataky. Nezasloužili si to. Našla jsem si práci a doufala, že budu žít normálně.
Moje nadřízená mi dala naději
Jenže i v práci jsem bohužel měla jeden ze svých záchvatů zuřivosti. Zničila jsem zboží za několik tisíc. Počítala jsem s tím, že mě vyhodí. Moje šéfová byla šedesátiletá paní. Po incidentu si mě k sobě zavolala. Chvíli si mě mlčky prohlížela. Nepípla jsem, protože jsem nevěděla, co od ní mám čekat. ,,Možná ti teď přijdu jako šílená bába, ale chci ti pomoc,“ pronesla.
,,Dnes jsem viděla, cos provedla. Zarazila mě u toho jedna věc. Měla jsi podivně zbarvené bělmo. Čočky a duhovka šly do černa,“ poznamenala. ,,A co to znamená?“ zvedla jsem zrak od země. ,,Moje starší sestra se velmi zajímá o okultismus. Tady máš její adresu. Zajdi za ní, pomůže ti,“ řekla a podala mi její vizitku. ,,Do práce se vrať, až se budeš cítit lépe,“ dodala.
Místo výpovědi jsem si z její kanceláře odnášela papírek s adresou cizí ženy. Vzhledem k tomu, že jsem neměla co ztratit, jsem se za ní vydala. Alžběta působila vskutku mocně. Na nic se mě neptala. Pozvala mě k sobě a vybídla mě, abych se pohodlně usadila. Třikrát mě obešla, a pak vyndala na stůl neznámé karty.
Napojily se na mě negativní duše
,,Jednu si vytáhni,“ řekla. Jak první jsem vybrala kartu, kde byl zobrazen ďábel. ,,Tak to bude první, která na tebe sedla," řekla. Poté si nade mě stoupla s blokem. Podle pohybu tužky malovala velké kruhy. Upřeně se mi během toho dívala do očí. ,,Je tam ještě další. Tahej kartu,“ vybídla mě. Naklonila jsem se ke stolu a vzala druhou kartu. Na té byla smrtka.
,,Jak se teď cítíš?“ otázala se. ,,Bolí mě hlava,“ odvětila jsem. Znovu si nade mě stoupla a malovala ty kruhy. ,,Ještě tam jedna je. Tahej kartu,“ pronesla. Tentokrát jsem si vytáhla kříž. ,,Teď je společně s papíry spálíme,“ řekla Alžběta a nad plamínkem svíčky vše zapálila. ,,Napojily se na tebe tři negativní duše. Dávej na sebe větší pozor,“ poprosila mě. Večer mě bolela hlava a nohy, k ránu už jsem se ale cítila skvěle. Jako by ze mě spadl obrovský balvan. Konečně můžu zase normálně žít.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
