Facebook
Instagram
V roce 1949 měli jezuitští kněží v St. Louis provést vymítání u chlapce, který je známý pod pseudonymem Roland Doe. Démon ho prý posedl poté, co si hrál s deskou Ouija. Tento případ pak zpracoval spisovatel William Peter Blatty, jehož kniha se stala předlohou kultovního Vymítače ďábla. Byla to všechno pravda, nebo jen hloupý žert?
Roland Doe se měl ve svých čtrnácti letech stát obětí démonického posednutí a jeho případ prý zdokumentoval kněz Raymond J. Bishop. Existují však důvodná podezření, že si chlapec vše vymyslel...
Volání o pomoc
Nejdřív si shrňme legendu. Vše prý začalo v lednu 1949. Roland se nemohl smířit se smrtí tety Harriet, která ho naučila hrát si s deskou Ouija. Krátce po jejím skonu začal chlapec ve svém domě slyšet podivné zvuky, které jako by vycházely z podlahy a stěn. Z trubek začala bez zjevné příčiny kapat voda a dokonce se mu třásla postel.
Jeho rodiče byli zoufalí. V době Rolandovy posedlosti navštěvoval příbuzný rodiny jezuitskou univerzitu v St. Louis. Díky tomu se spojil s otcem Halloranem a otcem Bowdernem, kteří po konzultaci s rektorem dospěli k názoru, že je skutečně na místě provést na chlapci vymítání. K němu došlo v březnu 1949 v domě na Roanoke Drive. Během rituálu se na chlapcově těle objevovaly škrábance a opět se pod ním třásla postel.
Ve dne klid, v noci horor
Kněží si také všimli určitého vzorce chování. Chlapec byl ve dne většinou klidný. V noci však začal vydávat nepřirozené hrdelní zvuky. Bál se také jakéhokoli posvěceného předmětu. Jednoho dne se mu na hrudi objevil škrábanec ve tvaru X. Kněží z toho usoudili, že je Roland zřejmě posedlý deseti démony. Nezalekli se a pokračovali dál. Po dvaceti dnech exorcismu se vše ještě zhoršilo. Roland začal jezuitům nevybíravým způsobem nadávat a močit po celé posteli.
Jeho rodičům toho dne došla trpělivost. Syna vzali do nemocnice Alexian Brothers, jenže lékaři si s ním nevěděli rady. A tak přišli znovu na řadu exorcisté. Roland začal 18. dubna prohlašovat, že v něm sídlí samotný Satan a nikdy se jeho těla nevzdá. Ve 22:45 téhož dne, poté, co kněží na chlapcovo tělo položili krucifixy a růžence, vyzvali svatého Michaela k tomu, aby chlapce zachránil. A skutečně. Po sedmiminutovém transu a vizi, jak archanděl bojuje s ďáblem, se Roland probral a řekl: „Je pryč.”
Rozmazlený spratek
Byl Roland skutečně posedlý, nebo jen sehrál velmi přesvědčivé divadlo? Spisovatel Thomas B. Allen ve své knize The True Story of Exorcism uvedl, že Roland byl velmi narušeným chlapcem. Nic nadpřirozeného v něm rozhodně nedřímalo.
Mark Opsasnick zase zpochybnil věrohodnost obou jezuitů a zároveň dodal, že dle jeho názoru byl Roland jenom „rozmazlený spratek, který se chtěl stát středem pozornosti a ulít se ze školy.” Navíc byl známý tím, že si občas rád ze svého okolí vystřelil. Škrábance na těle si mohl vytvořit sám (nikdo mu nezkontroloval nehty) a latinská slova prý zase pochytit od přítomných kněží. Věrohodnost případu zpochybnil i skeptik Joe Nickell. Označil ho za jeden velký podvod. Je tak jeden z nejlepších hororů všech dob založen na lži dospívajícího chlapce?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Exorcism of Roland Doe
Allthatsinteresting.com: The True Story of Roland Doe That Inspired “The Exorcist”
