
Anna se zamilovala a podruhé vdala, jenže příliš spěchala. Podruhé si vzala někoho, kdo má psychické potíže a stahuje ji pomalu ke dnu.
Poprvé jsem se nevdala dobře, a když jsem si to přiznala, rychle jsem vztah ukončila. Jenomže jsem se nepoučila a rovnýma nohama skočila do totožného problému.
První manželství
Když jsem se v pětadvaceti vdávala, byla jsem plná ideálů. S Alešem jsem chtěla zůstat do konce života a myslela jsem si, že společně překonáme každou krizi. I kdybychom si měli nechat pomoci v manželské poradně, uděláme prostě maximum. To jsem si ještě ani nedovedla představit, jaké bychom mohli mít my dva problémy.
Ty ale přišly záhy. Soužití s Alešem začalo být náročné zejména poté, co jsme si pořídili dítě. Býval hodně náladový a nezvládal zodpovědnost a nepohodlí. Často někam utíkal. Ne snad na pivo za kamarády nebo za milenkami. Raději někam sám do přírody, kde je klid.
Měl totiž depresivní nálady, a když jsem byla mladší, měla jsem sílu mu s tím pomáhat. Jenže s dítětem to už moc nešlo. Jeho temné dny mě vysávaly, stahovaly společně s ním na dno a to jsem nechtěla. Rozhodně ne kvůli dceři. A nakonec překvapivě Aleš souhlasil s rozvodem, aniž by zabojoval. Takže se moje představy rozplynuly.
Šťastné zásnuby
Nespěchala jsem do dalšího vztahu, to ani náhodou. Oldu jsem potkala na třídních schůzkách. Byl velmi zábavný a svobodný. Občas jsme si s něčím vypomohli kolem školy a časem jsme se začali stýkat víc. Zamilovala jsem se i přesto, že mě varoval. Byl ke mně upřímný.
„Je to se mnou jako na houpačce, jak říkala bývalá,“ povzdechl si, ale já už žádné varovné signály nevnímala. Vždyť my spolu přeci všechno zvládneme. A teď i se dvěma dětmi. Co povídají bývalí partneři, jsem ani nechtěla brát příliš vážně.
Začali jsme spolu brzy žít, střídavě i s dětmi a bylo nám celkem fajn. Všimla jsem si, že někdy je Olda plný energie a dobré nálady a jindy trochu víc uzavřený do sebe. Je ale pravda, že v domácnosti s dětmi jsem to tolik nevnímala. A když jsme měli den jen pro sebe, užili jsme si ho. V jeden takový jsme se šťastně zasnoubili.
Pád z růžového obláčku
Svatba byla malá a komorní, podruhé jsem neměla potřebu být za princeznu a křičet všechno do světa. Líbilo se mi, že se na všechno s Oldou díváme prakticky a tak nějak střízlivě. Jenže on se příliš nezměnil, kdežto já sundala po čase růžové brýle. Změny nálad nejsou vůbec příjemné a Olda je někdy až příliš plný entusiasmu ve srovnání s momenty, kdy je naprosto vyhořelý.
Přiznal, že kdysi docházel i k psycholožce a nezapomněl mi říct, že mě přeci varoval. Došlo mi, že jsem tam, kde jsem byla. Zase táhnu někoho, kdo není psychicky v pohodě. A co je horší, po letech bude pravděpodobně všechno skoro stejné jako s mým prvním manželem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




