Lenka (31): Vyrábět svíčky bylo pěkné, ale vracím se do korporátu. Práce od devíti do pěti mi vyhovuje víc

Po osmi letech v korporátu jsem vyhořela a chtěla se po vzoru dalších živit rukama a něčím, co mě bude naplňovat. Výroba svíček se mi rozjela ve velkém, ale jen na chvíli. Brzy jsem zjistila, že se dřu do noci a mám sotva na nájem. Pohádka skončila a já jsem se ještě ráda vrátila do kancelářské židle. Někdo tím opovrhuje, ale já jsem spokojená.

Pavel (48): Po 20 letech v korporátu jsem se stal rybářem na volné noze. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života

Najednou jsem vyhořela

Hned po dokončení vysoké školy jsem získala pěkné místo v kanceláři velkého korporátu a nemohla si na nic stěžovat. Příjemný plat, fajn parta lidí a pravidelnost. Vyhovovalo mi to. Po letech studií, cestování a „hledání sebe sama“ jsem měla najednou klid a jistý příjem. Mohla jsem si dovolit podnájem v útulném bytě a kariérně růst.

Po osmi letech jsem zřejmě vyhořela. Rozchod s partnerem a pocit, že jsem na rozcestí, mi nepřidával. Práce už mě nebavila, nikam jsem se neposouvala a měla dojem, že nedělám nic smysluplného. Velmi mě inspirovaly příběhy těch, kdo opustili práci ve velkých firmách a šli za hlasem svého srdce.

Moje známá například odjela na dva roky do Peru jako průvodkyně. Bratranec si otevřel vlastní opravnu kol a kamarádka ze střední školy se pustila do pečení dortů. Všichni původně seděli u počítače a měli toho dost, jako já. A tak jsem učinila ten velký krok také. „Budu žít konečně podle sebe,“ vysvětlovala jsem mámě, která měla pochybnosti. „Nevíš, o jaké jistoty se připravuješ,“ tvrdila.

Jana (33): Manžel chce změnit zaměstnání. Já jsem proti, v nouzovém stavu to není dobrý nápad

Svíčky a parfémy byly mojí cestou

Pustila jsem se do výroby vonných svíček a parfémů. Dělala jsem to opravdu poctivě. Měla jsem našetřeno dost peněz, zainvestovala jsem do nejlepších ingrediencí a materiálů. Žádná chemie, velmi čistá práce spojená se studiem aromaterapie. Cítila jsem, jak ožívám. Dělala jsem konečně to, co mě baví.

Začátky byly zábavné. Design produktů, webové stránky a setkávání s mnoha zajímavými lidmi. Nabíjelo mě to a byla jsem přesvědčená, že konečně žiji, jak chci. Moje výrobky se celkem prodávaly, ale byla jsem nucená zvýšit cenu, abych nebyla na nule. V tom byl kámen úrazu. Práce a materiál vyšly draho a postupem času jsem prodávala méně. Konkurence je rovněž vysoká.

Chtěla jsem se pustit do šperků, musela jsem se hodně učit. Pracovala jsem do noci a někdy se stávalo, že jsem neměla pomalu ani na nájem. Můj život ovládl stres, netušila jsem, co bude další měsíc. Nejvíc jsem vydělávala koncem roku, ale to jsem zase nestíhala. Uvědomila jsem si, že si nikdy nevydělám tolik, jako dřív.

Adam (35): Bratr mě podvedl. Kvůli jeho podnikání jsem přišel o úspory i důvěru své ženy

Nebyla jsem tak produktivní během dne, jak bych si přála. Radost z práce na svíčkách vyprchávala a ozval se mi bývalý šéf s tím, že pro mě má skvělou nabídku. Neváhala jsem a přijala práci v další velké firmě. Někdo utíká z kanceláře za „vlastním stylem života“. Já si nemůžu vynachválit korporátního prostředí.

Nestydím se za to. Mám odpracováno od devíti do pěti, odcházím s čistou hlavou a nestresuje mě, že nejsou peníze nebo objednávky. Svíčky vyrábím jen pro potěšení a pro kamarádky. Myslím si, že podnikání není vždy pro každého. Příběhy o tom, jak někdo odjel pracovat k moři, možná nakonec končí úplně jinak.

Monika (31): Kamarádka mi ukradla dlouholetý nápad na podnikání. Musím najít sílu a začít znovu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].