Ludvík (64): Manželce jsem přinesl panenku z vetešnictví. Pak jsem zažil nejděsivější noc v mém životě

S Ivetou (60) máme takové italské manželství. Hádka se občas objeví zničehonic, chvíli vzduchem létají plamenná slova, pak je najednou klid. Před časem jsem si po jedné z hádek řekl, že se půjdu projít, abych přišel na jiné myšlenky.

Mohlo by Vás zajímat:

Jozef (67): Vnučka si přivezla panenku, která mě trochu děsila. Nakonec zřejmě zachránila život mé ženě

Koupil jsem osamělou panenku

Už si nepamatuji, jaký měla tato hádka důvod. Vlastně to není tak důležité. Každý jsme si řekli svoje a já pak vypadnul ven. Potřeboval jsem si pročistit hlavu a zbavit se napětí. Po chvíli jsem byl v pohodě a bloumal ulicemi našeho města.

Přemýšlel jsem nad tím, že bych Ivetě přinesl dárek na usmířenou. Šel jsem zrovna kolem vetešnictví a napadlo mě, že jí koupím něco zajímavého a pokud možno vtipného. Obchůdek byl plný prachem pokrytých starožitností a oděvů, které vyšly z módy snad ještě před mým narozením. Bloumal jsem úzkými uličkami mezi různými krámy asi deset minut, když jsem našel malou vitrínu s panenkami.

Jedna byla ošklivější než druhá. To je ono! Neobvyklý dárek je přesně to, co jsem potřeboval. Vybral jsem jednu panenku, která byla bokem od ostatních. Měla porcelánovou hlavu a vlasy jí zřejmě kdysi nějaké dítě zkrátilo nožíkem. Vypadala ošklivě, tak trochu opuštěně, ale bylo na ní něco zajímavého.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (23): Rozešel se se mnou kluk a já se chtěla pomstít. Z legrace jsem zkusila voodoo a stalo se neštěstí

Přinesl jsem domů něco zlého

Otevřel jsem vitrínu a sáhl po panence. Na chvíli mi zalehlo v uších, ale rychle to bylo pryč. Podíval jsem se na panenku zblízka a měl jsem pocit, že už nepůsobí tak opuštěně. Možná to nakonec nebude tak špatný dárek. Koupil jsem k ní ještě starou plátěnou tašku, protože jsem nechtěl jít městem s panenkou v ruce.

Když jsem dorazil domů, po dusné atmosféře nebylo ani stopy. Ivetu panenka pobavila a dala mi za ni pusu. Pak ji vystavila na poličku v obýváku a začala si prozpěvovat. To už jsem věděl, že zbytek dne bude fajn. Nemohl jsem se mýlit víc. V noci mě vzbudilo jakési žuchnutí. Byl jsem ale hodně ospalý, takže se mi nechtělo vstávat. Ale po chvilce se ozval další zvuk, připomínalo to škrábání.

Na noc necháváme otevřená okna, protože je hrozné vedro. Napadlo mě, jestli nám třeba nevletěl do bytu holub. Se zaklením jsem vstal a šel do obýváku. Nikde se nic nehýbalo. Natočil jsem si sklenici vody a sedl na gauč. Pak se ten zvuk ozval znovu. Vycházel zpoza skříně. Nakoukl jsem za skříň a málem dostal infarkt. Byla tam zapadlá ta panenka, oči jí temně zářily a tvář měla pokřivenou zlostí. Nemohla se hýbat, protože jak padla za skříň, tak se jí tam zašprajcovala porcelánová hlava. A teď zlostně koukala na mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Evženie (29): Pořídila jsem si ve vetešnictví starý porcelánový set. Nestačím se divit jeho moci

Větší hrůzu jsem ještě nezažil

Nevěděl jsem, co mám dělat. Stál jsem tam bez hnutí a koukal, jak se ta podivná věc kroutí a snaží se vysvobodit. Zároveň se po mně natahuje a něco děsivého mumlá. Najednou jsem dostal takový strach, jaký jsem ještě nikdy nepocítil. Jako kdyby na mě sahala smrt. Srdce se mi prudce rozbušilo a jakýsi hlas v mé hlavě mi něco přikazoval.

Tehdy se mi podlomily nohy a spadl jsem na zem. Třískl jsem hlavou o dveře a v tu ránu se mi pročistila. Vyskočil jsem na nohy a ze zoufalství jsem zatlačil na skříň, za kterou byla panenka. Něco se do mně opřelo, jako když je venku silný vítr, ale já se nedal. Za několik vteřin jsem uslyšel puknutí a v bytě se rozhostilo ticho. Ztěžka jsem oddechoval a opatrně nakouknul za skříň. Panenka ležela na zemi s prasklou hlavou a nehýbala se.

Přinesl jsem si z předsíně tenisovou raketu a hranou uštědřil panence několik ran. Vytáhl jsem ji pomocí rakety ven a opatrně na ni nabral pantoflem, protože jsem se jí nechtěl dotknout. Panenku jsem na raketě vynesl ven, šel k řece a hodil ji do vody. Bylo mi jedno, jestli někoho potkám, prostě jsem se jí potřeboval zbavit. Pak jsem rychle chvátal domů a pořád jsem se ohlížel, protože jsem měl takový podivný pocit. Teď sedím v obýváku, v ruce svírám tenisovou raketu a ten podivný pocit mám pořád...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (28): Koupila jsem si ve vetešnictví polaroid. Na dovolené nás trochu postrašil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.