
Lukáš chtěl udělat zásadní krok a nastěhoval k sobě přítelkyni. Oba měli ale jinou představu o tom, jak si byt zařídit. Lukáš musel svojí partnerce rázně vysvětlit, že není na její krámy zvědavý.
S Alenou jsem chodil rok, ale nechtěl jsem vyloženě nikam spěchat. I když ona se tvářila, že už by si vybírala bílé šaty. Chápu, máme na to věk, ale ještě si chci trochu užít svobody. Nicméně jsem se rozhodl udělat aspoň jeden důležitý krok a dát jí najevo, že náš vztah beru vážně.
Udělal jsem vstřícný krok
Tak jsem navrhl, ať se ke mně nastěhuje. Jelikož má Alena byt po babičce, věděl jsem, že se může případně všechno rychle vrátit do starých kolejí, kdyby nastal problém. A mně se zdálo velmi brzy, že nastal. Alena byla evidentně spokojená, ale já jsem trpěl.
Svůj byt jsem vybíral dlouho a ještě déle jsem strávil čas tím, že jsem ho vylepšoval k obrazu svému. Jenže Alena se rozhodla hned po nastěhování do všeho zasahovat a to se mi vůbec nelíbí. Viděl jsem její bydlení po babičce a nikterak mě to nenadchlo. Jenže jsem se domníval, že šlo o staré kusy nábytku, které moje holka nemá srdce vyhodit.
Koukej, co jsem zase přitáhla
Jenomže Alena se vyžívá ve starém nábytku a veškeré veteši víc, než jsem čekal a než je zdrávo. Když ke mně přitáhla malovaný paravan, karetní stolek a lenošku, byl jsem ochoten přimhouřit oko. Mám velký byt a sem tam se takový kousek docela ztratí.
Pak už to ale moje přítelkyně rozjela. Každý pátek večer cestou z tahu nebo z nějaké kultury něco přitáhla. Tu ohavné křeslo, jindy rozbitou židli. Všechno s tím, že se těší, až se do toho pustí. „Mám nápad, jak to dám dohromady, bude to nádhera.“
Jenže se do ničeho nepouštěla a mě se doma válely různé lampy a skříňky, které nebudou pěkné ani po opravě. Už jsem si s Alenou párkrát promluvil, ale ona mě nebrala vážně a stále si dělala, co chtěla. Už jsem nevěděl, jak její to vysvětlit, aniž bych z toho udělal drama.
Trumfl jsem ji
Bez dramat se to nakonec nepovedlo. V neděli ráno jsem seděl u snídaně a vedle mě si popíjel kávu bezdomovec. Alena se přišourala ze sprchy, vyjekla a vykulila na mě oči. „Já ho dám do pucu, neboj. Bude skvělej, našel jsem ho u popelnice. Chce jen poopravit.“
Alena se urazila, vzala si boty a bundu a mířila ven. Musel jsem jí zastavit a vysvětlit, že se jen kamarád na scénku převlékl do kostýmu. Nakonec jsme se tomu zasmáli a ona pochopila, jak se cítím, když mi do mého milovaného bytu tahá harampádí. Vyhodili jsme většinu krámů a pravidelně symbolicky přispíváme lidem bez domova na nocleh.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




