Petr (52): Nikdy jsem nechtěl rodinu. Dnes kupuji boty cizímu puberťákovi a doufám v zázrak

Nikdy jsem netoužil po vlastních dětech. Už od mládí jsem věděl, že role otce není pro mě a že nemám potřebu zakládat rodinu a vychovávat potomky.

Užíval jsem si svobody

Místo usazení jsem několik let strávil cestováním. Žil jsem v Austrálii, kde jsem pracoval na farmě, poté jsem se přesunul na rok do Kanady a nakonec zakotvil na pár let v Thajsku, než jsem se vrátil zpět do Česka. Tady pracuji ve svém oboru pro mezinárodní společnost, hodně se věnuji sportu a vychutnávám si život bez velkých závazků.

Život mi paradoxně do cesty přiváděl hlavně partnerky, které už děti měly. Díky tomu jsem měl s dětmi neustálý kontakt, který mě ale pokaždé jen utvrdil v mém původním rozhodnutí. Nikdy jsem s žádnou z nich nezačal bydlet, nechtěl jsem se vzdát svého klidu a soukromí. Večery s knihou o samotě jsou pro mě nenahraditelné, což se s rodinným životem moc neslučuje.

Jana (40): Týden v tichu mi otevřel oči. Bez rodinného chaosu a dětí už nedokážu být šťastná

Cizí děti jsem toleroval

Zjistil jsem, že v přítomnosti dětí jsem po pár dnech naprosto vyčerpaný. Jejich hluk, spory a náladovost ze mě doslova vysávaly veškerou energii. S přibývajícím věkem se samozřejmě měnil i věk dětí mých partnerek. Je mi přes padesát a ženy si hledám ve věku čtyřicet plus, což dnes často znamená, že mají i menší děti.

Moje poslední přítelkyně měla ale dvě skvělé děti přes deset let, se kterými byla radost trávit čas. Byli jsme spolu pět let a její děti byly chytré, zvídavé a milé. Rád jsem s nimi jezdil na dovolené, projeli jsme autem kus Evropy. Po našem rozchodu se mi po nich dokonce stýská. S novou partnerkou je to ale úplně jiný příběh.

Lucie (27): S láskou jsem se ujala hlídání neteří. Švagrová mi ale po návratu vmetla do tváře, že jsem úplně neschopná

Puberťáka nezvládám

Syn mé nové přítelkyně Evy, David, je v nejhorší pubertě. Je to arogantní a věčně nabručený kluk. Většinu času tráví zalezlý ve svém pokoji, a když už se ukáže, je to peklo. Zvládám to jen proto, že je u matky a u otce ve střídavé péči. I když jsem se snažil najít společnou řeč, naprosto mě ignoruje. Je drzý i na vlastní matku, a i když se do jejich výchovy nepletu, stojí mě hodně sil, abych se udržel a nezasáhl.

Eva jeho chování neustále omlouvá: „Prosím tě, má teď těžké období. Už jsme zapomněli, jací jsme byli my. Nevšímej si ho.“ Já mám ale srovnání s dětmi mé bývalé partnerky a vím, že tohle v pořádku není. Nedávno jsme byli na nákupech a Davidovi padly do oka značkové boty za šest tisíc. Koupil jsem mu je. A ten den se stal zázrak. David se usmíval, bavil se se mnou. Doufám, že to mezi námi prolomí ledy. Pokud ne, tak je to jen vypočítavý spratek.

Pavla (39): Snažím se být dobrou macechou, ale partnerova dcera mě neustále ponižuje. Na koupališti mi definitivně došla trpělivost

Názor vztahové odbornice

Petr se ocitl v situaci, která je pro mnoho bezdětných partnerů velmi náročná. Zamilovat se do ženy s dítětem neznamená automaticky umět žít s jejím dospívajícím synem. Zvlášť pokud člověk dlouhodobě ví, že děti ve svém každodenním životě nechce.

Je dobře, že Petr sám o sobě ví, že o roli otce nestojí. Pokud má ale vztah s Evou, která dítě má, je třeba si přiznat, že David k jejímu životu patří. Není to někdo, koho lze z partnerského vztahu jednoduše odsunout stranou.

Davidovo chování může být opravdu nepříjemné. Drzost, ignorování a neustálé napětí dokážou dospělého vyčerpat velmi rychle. Eva by jeho chování neměla donekonečna omlouvat pubertou. Petr ale není jeho otec a neměl by se snažit získat si jeho přízeň drahými dárky. Boty za šest tisíc možná jednorázově pomohly, jenže vztah postavený na kupování přízně se velmi rychle promění v další problém.

Je pochopitelné, že Petr touží po klidu. Pokud začne Davida vnímat hlavně jako překážku ke vztahu s Evou, napětí mezi nimi se nejspíš jen prohloubí. Dospívající kluk velmi dobře vycítí, když je někomu na obtíž. A čím víc bude Petr čekat vděčnost za drahé boty, tím větší zklamání může přijít.

V tuhle chvíli by bylo mnohem užitečnější mluvit hlavně s Evou. Petr potřebuje vědět, jaká pravidla v domácnosti platí, co Eva považuje za nepřijatelné chování a jak si představuje jeho roli. Nemá smysl, aby suploval otce, uplácel syna dárky nebo mlčky snášel vše, co mu vadí.

Stejně důležité je, aby si Petr položil nepříjemnou otázku. Dokáže být ve vztahu, kde bude pubertální syn ještě několik let přítomný? Dokáže respektovat, že Eva bude vždycky nejdřív matkou a teprve potom partnerkou? Pokud ne, je lepší si to přiznat včas než zůstat ve vztahu, kde bude dítě vnímané jako rušivý prvek.

Petr by neměl očekávat, že jeden drahý nákup vyřeší vztah, který zatím vůbec nevznikl. Nové boty mohou být začátek, ale také jen obyčejná radost z dárku. Skutečný vztah se ukáže až ve chvíli, kdy David nebude reagovat na dárek, ale na Petra jako na člověka, který do jejich života patří.

Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online sezení se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí. Více informací zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].