Vítězslav (52): Syn nové přítelkyně je nesnesitelný a soužití špatně snáším. Úsměv mu vykouzlí jen jediná věc

Dobrovolně jsem se kdysi rozhodl, že nechci děti. Od mládí jsem na sobě cítil, že tak nějak nemám potřebu se rozmnožovat a vychovávat další generaci.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (40): Je mi čtyřicet a jsem single. Rodinu zajímá jen to, kdy se vdám a budu mít děti

Svůj život mám pevně v rukách

Po vysoké škole jsem se několik let toulal po světě. Na Novém Zélandu jsem pracoval dva roky na farmě, pak jsem byl asi rok v Americe, pět let v Indonésii a skončil v Čechách. V nadnárodní firmě se věnuji tomu, co jsem vystudoval. Hodně sportuji a užívám si svobodný život bez závazků.

Paradoxně všechny přítelkyně, které jsem měl, tak měly děti. A tak jsem kontakt s dětmi měl. A musím říct, že mě tento kontakt ve většině případů utvrdil v tom, že jsem se rozhodl správně. Nikdy jsem s žádnou ženou nechtěl žít. Nechtěl jsem ztratit svoje soukromí. Rád si večer čtu knihy a mám rád samotu. To moc nepasuje s rodinným životem.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (38): Můj nový přítel to neumí s mými dětmi. Snažím se být tolerantní, ale občas z jeho chování šílím

Přítelkyně s dětmi mi lezly na nervy

Cítil jsem, že v přítomnosti dětí jsem za dva dny unavený. Jejich křik, hádky nebo špatná nálada ze mě vysávala energii. Jak jsem stárnul, měnil se věk partnerčiných dětí. Nepotrpím si na mladé holky. Je mi přes padesát a spodní věková hranice u mých partnerek je čtyřicet let. Jenže v dnešní době to znamená, že mají občas malé děti.

Naštěstí moje předposlední partnerka měla děti nad deset let a dalo se s nimi dohodnout. Po těchto dětech se mi bude docela stýskat. Byly v mém životě pět let a byly fajn. Chytré, zvídavé a usměvavé bytosti. Rád jsem je bral na dovolenou. Ve čtyřech jsme vyráželi autem za poznáním po Evropě. Pak se vztah rozpadl a já si našel partnerku novou. A tam taková idylka nepanuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (40): Když vidím, jak kamarádka trpí po porodu, jsem ráda, že jsem bezdětná

Syn nové přítelkyně je nesnesitelný

Syn mojí nové přítelkyně Jitky je v pubertě. Je to vzdorovitý klacek. Věčně otrávený. Věčně zalezlý v pokoji, a když vystrčí nos, stojí to za to. Snáším to jen díky tomu, že je týden u matky a týden u otce. Ač jsem se snažil s ním navázat řeč, nestojí o to. I na svou matku je docela drzý. Nepletu se do toho, ale mám co dělat, abych nezasáhl.

Jitka neustále chování syna Aleše omlouvá: „Promiň, je v blbém věku. Už si to nepamatujeme, ale byli jsme stejní. Nevšímej si ho.“ Jenže já mám srovnání s dětmi od bývalé partnerky a vím, že to normální není. Minulý týden jsme byli v obchodním centru a Alešovi se líbily tenisky za pět tisíc. Koupil jsem mu je. Toho dne byl Aleš jako mílius. Usmíval se a povídal si se mnou. Snad to mezi námi prolomí ledy. Když ne, vím, že je to prodejný spratek.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivo (63): Třicetiletý syn u nás po rozvodu zakotvil a nehodlá odejít. Mama hotel mu náramně vyhovuje, já se za něj ale stydím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].