Ivo (63): Třicetiletý syn u nás po rozvodu zakotvil a nehodlá odejít. Mama hotel mu náramně vyhovuje, já se za něj ale stydím

Radek je náš jediný syn. Dlouho jsme na něj čekali. Ve chvíli, kdy jsme se smiřovali s faktem, že zůstaneme bezdětní, se stal zázrak. A jako k zázraku, který se musí opečovávat, se k synovi manželka také chová. To, že ho rozmazlovala v dětství, bych ještě pochopil, ale že to bude dělat i v jeho třiceti, mě irituje. A bojím se, aby špatně nedopadl.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (55): Neodolala jsem mladšímu muži. Jenže já chtěla lásku, on „mamaservis“

Snažil jsem se syna podpořit

Když nám Radek oznámil, že si už po půlroce chození chce vzít svou první velkou lásku, nebyli jsme tím vůbec nadšení. Jenže on v tom byl až po uši a nejspíš se bál, aby mu jeho milá neutekla. Jak rychle se ale vzali, tak se i rozešli. Po dalším půlroce byl Radek zase rozvedeným mužem. Jeho sebevědomí spadlo na nulu. Rozpadl se mu nejen vztah, ale i práce. Během chvíle byl na dně a já o něj měl vážně strach. Proto jsme s manželkou souhlasili, že se nastěhuje zpátky domů. Na nějakou dobu, než se vzpamatuje.

Řekl jsem si: „Dobře, kluku. Každý se může jednou zhroutit. Dej si pauzu, dej se dohromady a pak zas běž dál.“ Ze začátku to tak i vypadalo. Po překonání největšího smutku začal Radek intenzivně shánět práci, občas pomohl doma. Fandil jsem mu a doufal, že vše špatné bude k něčemu dobré. Že je to šance, že najde lepší vztah i pracovní pozici. Jenže nic takového se doteď nestalo...

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (28): Přítelkyně se brání společnému bydlení. Je mi to trochu trapné, ale bojí se opustit mamahotel

Syn je u nás náramně spokojený

Synáček se u nás totiž usadil a moc se mu tu líbí. I když má pro sebe jen jeden pokoj, vůbec si nestěžuje. Manželka mu totiž dělá kompletní servis. „Víš, tati, aspoň tu mám klid,“ řekl mi jednou večer, když jsem se ho ptal, jestli už má něco vyhlédnutého.

Klid? No, to věřím. Ráno mu žena nachystá snídani, k obědu navaří jídlo a všechno oblečení vypere a vyžehlí. A to je mu třicet. Jelikož krom příležitostné brigády ještě pořádnou práci nenašel, nemá moc peněz, takže nám dá občas jen pár stovek na stůl. Aby se neřeklo. Aby měl pocit, že není vyžírka.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (65): Můj dospělý syn není schopen vybrat si partnerku. Bojím se, že se vnoučat nedočkám

Manželka si péči o synáčka užívá

Jenže mně už to připadá šílené. Pozoruji Radka, jak totálně zlenivěl, jak se blaženě na matku usmívá, když mu přidává další knedlík k domácí svíčkové. Jak nic nemusí, protože ho nic nenutí. Ví, že ho na ulici nevyhodíme. Ale věřte, že bych to i rád udělal. Rozčiluje mě, jak pořád fňuká a nechová se jako pořádný chlap. Moje žena je bohužel péčí o Radečka nadšená, takže ta pro mě pochopení nemá. A vůbec si neuvědomuje, jak mu škodí.

Nejdřív jsem si říkal, že je to jen krátkodobá záležitost. Ale jak měsíc za měsícem ubíhal, přestal jsem to chápat. A přestal si Radka vážit. Copak je malé děcko, co se musí nechat od maminky takhle rozmazlovat? Není přece normální, aby dospělý chlap neměl potřebu postavit se na vlastní nohy.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (60): Můj dospělý syn se neumí osamostatnit. Bojím se, že ho manžel vyhodí z domu

Všechno má své meze

„Měla bys ho trochu popostrčit,“ zkusil jsem jednou říct ženě. „Tohle přece není normální.“ „Ale no tak, Ivoši, vždyť mu není zrovna do smíchu. Potřebuje lásku a čas. A je to náš jediný syn. Musíme mu pomoct, nikoho jiného nemá?“

Pomoct ano, ale ne mu zničit šanci na normální život. To ho vážně chce mít už navždy doma? A dopřávat mu mama hotel s all inclusive?

Minulý týden už jsem to nevydržel. Sedli jsme si s Radkem na pivo. Chtěl jsem mu to říct na rovinu: „Radku, myslím to s tebou dobře. Už bys měl začít žít svůj vlastní život a nechovat se jako malý děcko.“ Usmál se na mě a mávl rukou: „Tati, vždyť víš, že se rozhlížím. Ale je draho, víš, jak to je.“

Vím, jak to je. A vím také, jak pohodlné je neplatit nájem, neřešit účty, nemít žádnou zodpovědnost a mít servis jako v pětihvězdičkovém hotelu. Mám syna rád, vždy mu budu oporou, ale všechno má své meze. Za jeho chování se upřímně stydím. Nedokážu si ho vážit jako chlapa. A nevím, jak ho správně nakopnout, aby se vzpamatoval. Opravdu nerad bych ho jednoho dne vykopl.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (54): Nevadilo mi, že dospělý syn bydlí u mě. Ale když si přivedl přítelkyni, která se celé dny jenom válí, začala jsem vidět rudě