Facebook
Instagram
Michal by si po třech letech vztahu s Dominikou přál, aby bydleli společně. Ona se tomu brání, protože se bojí opustit jistotu, kterou má u svých rodičů. Michal ale ví, že pokud se vztah neposune dál, čeká je konec. Doufá, že dokáže Dominiku přesvědčit. A je připraven jí se vším pomáhat.
S Dominikou (25) chodím tři roky. Náš vztah dospěl do fáze, kdy je třeba hnout se z místa. Navrhnul jsem, abychom začali bydlet spolu. To však odmítla se slovy, že u rodičů má jistotu. Bojí se ji opustit a postavit se na vlastní nohy. Je možné, že to náš vztah pohřbí.
Přítelkyně hodně visí na svých rodičích
Když jsme se s Domčou seznámili, přišlo mi, že i když byla poměrně mladá, měla jasnou představu o svém životě. Měla správně nastavené priority, které se shodovaly s těmi mými. Bylo to pro mě znamením, že se nemusím vztahu s ní bát. Přiznám se, že jsem byl do Dominiky ze začátku možná zamilovaný víc než ona do mě.
Byla hodně fixovaná na své rodiče, se kterými bydlela. Hlavně na otce, který pro ni dělá první poslední. Jak jsem se postupně dozvěděl, sehnal jí dobře placené místo. Dodnes nad ní v tomto směru drží ochrannou ruku a dává pozor, aby o práci nepřišla. Vždycky byl veliký problém, aby u mě strávila víc jak dva dny po sobě.
Obvykle utíkala s tím, že musí za rodiči. Nejprve jsem to vlastně vnímal pozitivně. Ani já jsem nestál o to, abychom něco uspěchali a byli spolu 24 hodin a 7 dní v týdnů. Až dnes vidím, že jsem měl dávat větší pozor a všímat si toho, jak moc visí na svých rodičích. Má se u nich tak dobře, že netouží postavit se na vlastní nohy.
U rodičů má jistotu
Hodně je to bohužel o penězích a o tom, že se o ni doma starají. Rodičům sice finančně přispívá, ale když jí to náhodou nevyjde, mávnou nad tím rukou. Matka jí pere a vaří jídlo do práce. Dominika podle všeho ani nenakupuje. Na to jsem ale přicházel postupně. Čím déle jsme spolu chodili, tím víc jsem toužil po tom, abychom začali pracovat i na naší budoucnosti.
Dominika se tomu bránila. Před rokem jsme měli vůbec poprvé jet spolu na prodloužený víkend. Čekaly ji tři dny mimo domov. Málem ani nejela, protože tvrdila, že se jí bude stýskat po rodičích. Nakonec jsem ji ukecal. Ovšem od pátku do neděle pořád volala domů, posílala jim fotky a nahlas mluvila o tom, jak se těší zpátky.
Určitě to nebyl víkend podle mých představ. Začal jsem tlačit na to, abychom spolu trávili víc času. Dokonce jsem začal skloňovat téma společného bydlení. Dominika to ale vždycky rychle smetla ze stolu a řekla, že je ještě čas. Vzhledem k tomu, že jsem o ni nechtěl přijít, byl jsem trpělivý. Jenže s tím je teď konec.
Bojí se postavit na vlastní nohy
Před pár týdny jsem Dominice navrhnul, aby se ke mně nastěhovala. V malé červené krabičce jsem jí dal klíče od svého bytu. Jako důkaz, že to myslím vážně, jsem koupil skříň, aby si měla kam dát věci. Vyděsilo ji to. Brečela, že to rodičům nemůže udělat. Dlouho jsme všechno rozebírali, až se dostala k tomu, kde je zakopaný pes.
Ona se prosím pěkně bojí být samostatná. Neumí si představit, že sama vede domácnost a vše, co je s tím spojené. Nejvíc ji trápí, že svůj život neutáhne finančně. Byl to pro mě šok. Abych dosáhl svého, vyjádřil jsem jí plnou podporu. Slova, že to spolu zvládneme, ji však nepřesvědčila. Takže i po třech letech stále bydlíme odděleně. Dominika se bojí opustit jistotu a žít na vlastní triko. Mám ji moc rád, ale nevím, jak dlouho to takhle ještě může fungovat. Cítím se trošku trapně za ni, že ani v pětadvaceti neumí opustit mamahotel...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
