Laura (30): Staromódní rodiče mě pořád hlídají. Ještě že to manžel bere s nadhledem

Laura (30): Staromódní rodiče mě pořád hlídají. Ještě že to manžel bere s nadhledem
Zdroj: Freepik

Laura byla vymodleným dítětem. Rodiče se o ni celý život starali až přehnaně. Museli mít o všem přehled. Na pořádné rande šla až v osmnácti, ale vztah jí nevydržel kvůli rodičům. Ve dvaceti už to doma nezvládala a odstěhovala se. Když si našla přítele a zašla k rodičům na návštěvu, trvali na tom, že u nich musí spát odděleně.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 05. 01. 2023 10:00

Své rodiče miluji, jsou to skvělí lidé a jsem jim za mnohé vděčná. Vím, že všechno, co dělají, myslí dobře. Nemohu se však ubránit pocitu, že jsou věci, do kterých by zasahovat neměli. Třeba co se týče mého sexuálního života. Když jsem u nich na návštěvě s manželem, nutí nás spát odděleně.

Byla jsem vymodlené dítě

Rodiče měli vždycky až přehnanou potřebu mě chránit. Už ve školce máma vyváděla, když jsem domů přišla s nějakým škrábancem. Řešila s učitelkou, kdo mi to udělal a jaký k tomu měl důvod. Ve škole to bylo ještě horší. Až do sedmé třídy mě vozili do školy a většinou i vyzvedávali. Byla jsem prostě jejich vymodlené dítě.

Nejtěžší chvíle jsem zažívala v době puberty. Líbili se mi kluci, ale s žádným jsem si nemohla začít. Mohla jsem doma prosit na kolenou, ale rodiče byli neoblomní. Poprvé jsem šla s klukem ven až v osmnácti. A stejně jsem musela každou hodinu volat domů a říkat, kde jsem a co dělám.

Můj tehdejší přítel to nevydržel a po půl roce vztah ukončil. Našim jsem to měla za zlé, ale jen těžko si připouštěli, že by to mohla být jejich chyba. Dokud jsem bydlela doma, žádný vztah mi nevydržel. Nikdo z mých nápadníků neustál ty věčné výslechy ze strany rodičů a tajné špehování, sotva jsme někam vyrazili.

Při návštěvě u rodičů musíme spát odděleně

Ve dvaceti jsem to už nevydržela. I přes pláč maminky jsem z domu odešla. Konečně jsem se cítila svobodná. Měla jsem co dohánět. Pařby do tří do rána, alkoholové večírky a hlavně muži... Když jsem se během pár let vyřádila, začala jsem myslet na vážný vztah. Bylo to ve chvíli, kdy jsem poznala milého Tomáše (32).

Začali jsme spolu randit a o rok a půl později i bydlet. Doma už naléhali a nutně ho chtěli poznat. Nebudu lhát, já se tomu bránila. Představa, že mi zničí další vztah, mě děsila. Tomášovi jsem řekla, jací naši jsou a prosila ho o nadhled. Nakonec jsem byla překvapená, protože se zdálo, že se naši změnili a berou mě jako dospělou.

To, že jsem se spletla, jsem pochopila až při jedné z dalších návštěv. Měli jsme u nich strávit víkend. Když nás šla máma uložit do dvou různých pokojů, bylo mi před Tomášem trapně. „Mami, proč máme spát odděleně?" zajímalo mě. „Nemáte po svatbě, takže se musíš chovat tak, jak se sluší a patří," řekla výchovně.

S manželem hrajeme před rodiči hru

Mohla jsem jí říct, že už dávno nejsem panna, ale v tu chvíli bylo lepší udržet její naivitu. Tomáš se tomu díky bohu zasmál a nijak to neřešil. Zvykli jsme si, že když jedeme k našim, musíme spát odděleně. O rok později mě Tomáš požádal o ruku a konala se veselka. Pro naše to měl být jasný signál toho, že už mě nemusí hlídat.

Tři měsíce po svatbě jsme u nich zase měli strávit pár dní. Máma opět nezklamala. Automaticky nás rozdělila do dvou pokojů. Neměla jsem sílu to řešit. Čekali jsme, až naši usnou. Přelezla jsem k Tomášovi a usínala v jeho objetí. Nad ránem jsme se zase rozdělili a naši žili v iluzi, jak hodná jsem holčička. Vtipné je, že to tak děláme dodnes. Říkám si, že když to Tomášovi nevadí a je to udělá šťastné, tak asi o nic nejde. Mají prostě pořád pocit, že mě musí chránit.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články