Ivan (45): Přítelkyně mě opustila a zanechala mi svého zablešeného psa. Nakonec mi tím přihrála novou lásku

S Marií to vypadalo až moc dokonale. Nastěhovala se ke mně, pořídila psa z útulku a pak jí došlo, že mě nemiluje a jsem jen převozník. Teď chodím se zablešeným mazlíčkem na veterinu a zdá se, že mě tam potkalo něco nečekaného.

Zdeněk (29): Pro novou přítelkyni jsem asi jenom náplast na zlomené srdce. Obávám se, že mě každou chvíli opustí

Společné bydlení i se psem

Marii jsem znal asi měsíc, byl jsem do ní zakoukaný na první pohled. Po rozvodu jsem nečekal, že poměrně rychle narazím na fajn ženskou. Byla s ní legrace, i když si v životě prošla mnohým trápením. Obdivoval jsem její neutuchající energii a lichotilo mi, že jsou naše sympatie vzájemné.

Zrovna jí končila nájemní smlouva. Neváhal jsem a pozval ji bydlet k sobě. Mám poměrně velký prázdný dům. Žádnou vilu, spíš chátrající stavbu po babičce, kterou se snažím udržet při životě. Určitě do vztahu nešla Marie kvůli majetku, na domě je ještě hodně práce a finance občas nezbývají.

Chvíli nám to spolu fungovalo perfektně. Až jsem ucítil podezření, že to přeci nemůže být tak dokonalé. Moje předtucha byla správná. Ne, že bych si nezasloužil kvalitní vztah a konečně milující partnerku. Jen se to nesešlo ve správný čas a asi jsem to vážně tušil. Když Marie přivedla z útulku psa, bral jsem to jako znamení, že je to mezi námi vážné.

Andrea (34): Dva roky čekám na něco, co nikdy nepřijde. Jsem pro něj jen převozník k jiné ženě

Uvažoval jsem o svatbě, ona o rozchodu

Zatímco já pokukoval po snubním prstenu, i když jsem chtěl s otázkou zásnub počkat ještě třeba rok, moje přítelkyně už se začala stahovat do sebe. Myslel jsem, že má nějaký jarní splín. Jenže ona si asi začala uvědomovat, že mě nemiluje a nikdy nebude. Když mi to řekla, nemohl jsem tomu uvěřit. „Promiň, bylo to všechno krásný a taky rychlý a zbrklý,“ nechala se slyšet.

Jenže mně se to právě tak líbilo. Věděl jsem, že si prošla ošklivým rozchodem a doufal jsem, že jí ukážu, jak milující muž dokáže být. Ona ale chtěla asi jen pocit bezpečí, než se znovu nadechne a půjde dál. „Říká se tomu převozník,“ usadila mě tvrdě moje sestra. Měla bohužel asi pravdu. Stal jsem se pro Marii takzvaným převozníkem.

Jelikož ji mám stále rád, nezazlívám jí její odchod. Nakonec jsem asi i rád, že jsem pro ni mohl v životě něco udělat. Snad na mě nikdy nezapomene. Třeba se i ozve a budeme přáteli? Co mi ale opravdu vadí, je to, že mi doma nechala toho psa. Zvířata mám rád, nebyl to ale můj nápad, pořídit si mazlíčka. „Máš zahradu a já půjdu někam do garsonky,“ řekla Marie nekompromisně.

Lucie (28): Přítel se chtěl zbavit mého psa. Nevím, jestli mu to mám odpustit

Na veterině jsem někoho poznal

S pejskem je dost problémů a jedním z nich jsou blechy. Musel jsem párkrát na veterinu, kde jsem se seznámil s velmi milou sestřičkou. Nejprve jsem si myslel, že je usměvavá na každého, kdo platí nemalé peníze za každou návštěvu. Pak jsem ji ale jednou potkal cestou z ordinace a chvíli jsme si povídali.

Chválila mě, že jsem si vzal pejska z útulku, a sama mě pozvala na kávu. Trochu se teď bojím nových vztahů, a tak jsem si ověřil, jestli se třeba nedávno s někým nerozešla. „Mám špatnou zkušenost, omlouvám se za výzvědy,“ přiznal jsem. Smála se a ujistila mě, že na převoznici má nejlepší kvalifikaci ona sama.

Ivana (29): Bezvadná spolupráce mezi veterináři zachránila mého chlupatého miláčka

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].