Zoe (26): Obraz z vetešnictví mě děsil každou noc, musela jsem ho vrátit

Už roky pravidelně navštěvuji jedno vetešnictví. Kolikrát si ani nemusím nic koupit. Jen obdivuji starobylé věci, které jsou tam vystavené. Jeho majitelka Irma je moje známá. Nedávno jí někdo přinesl do obchodu starý obraz. Líbil se mi natolik, že se rozhodla mi ho darovat. U mě doma bohužel nepobyl příliš dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (25): Vždycky jsem se bála zrcadel. Děsí mě, co v nich vidím

Z vetešnictví jsem si odnesla obraz

Dalo by se říct, že návštěvy vetešnictví jsou mým koníčkem. Irmin krámek znám jako své boty. Jakmile v něm něco přibude, hned si toho všimnu. Znám tam každý vystavený kousek. Občas si něco koupím. Jde o malichernosti typu starého táce, nebo menší retro skříňky. Nedávno jsem však odešla s mnohem větším kouskem.

Když jsem šla na svou pravidelnou obhlídku, hned jsem si všimla, že je v krámku něco jinak. „Máš nový obraz," ukázala jsem prstem. „Přivezl ho včera jeden starší pán," zmínila se Irma. „Byl to takový podivín. Nic za něj nechtěl. Jen mě prosil, abych si ho tady nechala," řekla mi Irma. Na obraze byla vyobrazena malá holčička.

Na první pohled vypadala mile. Při hlubším zadívání jsem si všimla, že její výraz není tak úplně veselý. Jako kdyby byl plný zlosti. „Dám ti ho, jestli chceš," řekla najednou Irma. „Je tvůj," směle mi ho podávala přes pult. Já se na něj spokojeně podívala a odnesla jsem si ho domů. Našla jsem mu místo v obýváku u stojanu s květinami.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (61): Ráda kupuji starožitný nábytek. Poslední kousek mi ale pěkně pocuchal nervy

Holčička z obrazu v noci nesnesitelně ječela

V noci mě vzbudil dětský pláč. Děsivé bylo, že vycházel z obýváku. Užasle jsem se šla podívat. Nikdo tam nebyl. Pláč však vycházel z toho obrazu. Stoupla jsem si pod něj a snažila se pochopit, jak je to možné. A pak se stalo něco, co mě k smrti vyděsilo.

Holčička z obrazu se na mě podívala a začala neuvěřitelně ječet. Její jekot byl tak pronikavý, až mi to rvalo ušní bubínky. Chytla jsem se za uši a utíkala do ložnice. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a schovala se pod deku. Celou noc jsem se strachem seděla na posteli a čekala, co se stane. Klidná jsem byla, až když vyšlo slunce.

Pláč malé dívky ráno utichl. Když jsem pomalu vstoupila do obýváku, zarazila mě jedna věc. Všechny květiny ze stojanu byly uvadlé. Přitom ještě večer byly krásně rozkvetlé. Nepodařilo se mi zachránit ani jednu. Nenašla jsem jasnou odpověď na to, co se v noci stalo. Za pár dní jsem si pořídila nové květiny a věřila, že už se to nebude opakovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (28): Koupila jsem si ve vetešnictví polaroid. Na dovolené nás trochu postrašil

Obraz jsem vrátila, protože mi naháněl strach

Když se nesnesitelný jekot malé holčičky z obrazu opakoval, došlo mi, že to není jen tak. Opět mi během noci uvadly všechny květiny. „S tím obrazem něco je," řekla jsem Irmě, když jsem jí ho vracela. „Vím, že to byl dar, ale já ho doma mít nemůžu," podávala jsem jí s rozpaky pevně zabalený obraz. „Už asi chápu, proč se ho ten muž chtěl zbavit tak narychlo," dodala jsem.

Od té doby uběhlo pár měsíců. Obraz si zatím koupili dva lidé. A vždy ho přišli vrátit. Ať už je s tím obrazem cokoliv, nechci to vědět. Když jsem v krámku, obcházím ho obloukem. Irma zvažuje, že ho prostě spálí, aby už nikdy nikoho neděsil. Já jsem jedině pro.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (58): Vnuk mi na zeď namaloval podivný obrázek, pak se začaly dít špatné věci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.