Facebook
Instagram
Blanka měla v plánu další skvělou dovolenou se svými kamarády. Těsně před odjezdem se jí rozbil foťák. Narychlo si pořídila polaroid, aby měli nějaké vzpomínky. Když dorazili na chatu, udělala pár společných fotek. Na fotkách se ale zjevily osoby, které s nimi u stolu neseděly. Bylo to velmi zvláštní. Byl foťák rozbitý, nebo tam s nimi byl někdo další?
Každý rok jsme s partou kamarádů plánovali nějakou delší dovolenou. Jsme všichni aktivní sportovci, nejraději šplháme na vrcholky hor. Tentokrát jsme se rozhodli pro změnu a navštívili krásy Českého ráje. Den před odjezdem, kdy už jsem měla skoro sbaleno, jsem kontrolovala, zdali mám nabitý foťák. Byl sice nabitý, ale nefotil. Zdálo se, že je rozbitý. Jsem v partě za tu, co fotí. Takže jsem jela za slušné peníze shánět jiný, který poslouží jen na dovolenou. Napadlo mě koupit něco v zastavárně. Jediné, co tam bylo, byl starý polaroid.
Cizí osoba na fotografii
Rozhodla jsem se, že ho koupím. Bude příjemné mít fotky hned v ruce. Druhý den jsme odjížděli a já se nemohla dočkat. Pronajali jsme si chatu kousek od skalisek hor a ještě ten večer jsme si naplánovali trasy na druhý den. Trochu jsme popíjeli a já se rozhodla vyzkoušet svůj ,,nový“ foťák. ,, Co to máš? To už se snad ani nevyrábí, ne?“ smál se Richard.
Všichni seděli u stolu, tak jsem je vyfotila. Fotka pomalu lezla z foťáku. Při pohledu na ni mi zatrnulo. Mezi kamarády seděl bílý stín. Jaká si silueta osoby. Podala jsem to ostatním. Sváděli jsme to na stáří foťáku. Zkusila jsem další fotky, ale vždycky mezi námi byla ta osoba. Raději jsem toho focení nechala a šlo se spát. Čekala nás pořádná túra.
Jejich duše byly ještě naživu
Vyjeli jsme směrem na Valečov, kde nás měly čekat krásné průchody mezi skálami. Znovu jsem vytáhla foťák a vyfotila partu uvnitř průchodu. Ten přízrak, nebo jak to mám nazvat, byl stále s námi. ,,To už přeci není náhoda,“ řekla jsem nahlas. Zkoušeli jsme se fotit mobilním telefonem, ale na fotografii ten stín nebyl. Bylo to velmi zvláštní.
Výlet byl krásný, moc se nám to líbilo, ušli jsme krásných dvacet kilometrů. Po návratu na chatu jsme si začali prohlížet fotografie. Jednu jsem dlouze držela v ruce. Čím déle jsem se na ni dívala, tím se obraz osoby vytrácel. Najednou na ostatních fotografiích už osoba nebyla.
Vstala jsem a udělala další hromadnou fotografii. Tentokrát tam ty osoby byly dvě. Držela jsem fotku dále v ruce. Postupně stíny mizely. Vůbec jsem to nechápala. Přeci rozeznám flek od osoby.
Týden utekl jako voda a blížil se konec naší dovolené. V den předání klíčů majiteli jsme se od něj dozvěděli, že jsme první po roce, kdo zde byl ubytovaný. V té chatě se před rokem udusil jeden mladý pár. Je možné, že to byly právě ty osoby na fotkách? Zkoušela jsem foťák použít i doma a už se tam nic zvláštního neobjevilo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
