Klára (33): Partnerova závislost na recenzích proměnila dovolenou v noční můru

Naše letošní dovolená v Itálii měla být odměnou za můj i Honzův pracovně náročný půlrok. Prostě jen my, krásný penzion a moře. Jenže už druhý den jsem pochopila, že s námi přijel ještě někdo. Tisíce anonymních lidí, kteří psali recenze na Googlu a cestovatelských portálech. Oni určovali, kam půjdeme na večeři, na pláž, na zmrzlinu i pro pěknou fotku. Dřív jsem si říkala, že je Honza jen pečlivý. Letos už jsem z toho byla zoufalá. Neexistovala spontánnost ani radost z hezké náhody. Poprvé jsem si uvědomila, že vlastně netrávím dovolenou s Honzou, ale s jeho mobilem.

Anna (45): Dovolená v obytňáku se změnila v noční můru. Švagr se na mě v těsném prostoru neustále lepil

Bez recenzí se nerozhodne

První večer jsem navrhla restauraci přímo na promenádě. Krásně to tam vonělo. Nějaký místní velmi šikovný klučina hrál vedle zahrádky na kytaru, kde bylo skoro plno. Honza se zastavil přede dveřmi. „Počkej chvilku,“ řekl a vytáhl mobil. Po pěti minutách stále četl hodnocení. „Mají jen 4,2 hvězdičky. Lidi si stěžují na pomalou obsluhu. Jdeme jinam.“

O půl hodiny později jsme seděli v restauraci s hodnocením 4,8. Jenže byla skoro dva kilometry daleko a výhled měla na parkoviště místo na moře. A tak to chodilo každý den. „Tahle pláž má moc ježků.“ „Sem nepůjdeme, někdo psal, že mají hnusné kafe.“ „Tady prý dávají malé porce.“ Když jsem navrhla, že bychom zkrátka někam zahnuli, jen se usmál. „Proč riskovat, když už to za nás někdo vyzkoušel?“

Lucie (40): Vzala jsem zlomenou kamarádku na dovolenou, aby zapomněla na rozvod. Udělala nám ze života peklo

Přestali jsme být spontánní

Jednou jsem už nevydržela čekat a jednoduše si sedla do malé kavárny v přístavu. „Líbí se mi tu a mám žízeň,“ oznámila jsem. Honza si povzdechl. „Ale tahle nemá skoro žádné recenze.“ Jen jsem pokrčila rameny. Káva byla výborná, obsluha milá a paní nám přinesla domácí sušenky zdarma.

Večer jsme o tom mluvili. Naše názory byly na míle vzdálené. Honza nechápal mě, já jeho. „Co je špatného na tom ušetřit si zklamání?“ Jenže z mého pohledu jsme tak přicházeli o polovinu zážitků i dobrodružství. Na cestování mě vždy bavilo právě to, že člověk občas zabloudí nebo objeví něco nečekaného.

Linda (32): Naše první společná dovolená byla asi poslední. Nevím, jestli dokážu odpustit emocionální nevěru

Dovolenou jsme prožili každý jinak

Poslední den jsme šli na západ slunce. Chtěla jsem se jen posadit na molo a dívat se na moře. Honza mezitím hledal v mobilu, odkud je podle recenzí nejhezčí výhled. Tehdy mi došlo, že každý cestujeme a možná vlastně i žijeme jinak.

Po návratu domů jsem si uvědomila, že nejde jen o restaurace nebo pláže. Přítel se podle recenzí rozhoduje skoro o všem – co koupit, jaký hotel rezervovat nebo jakou pračku jednou pořídíme. Naprosto rezignoval na vlastní úsudek.

Nikdy dřív mě nenapadlo přemýšlet o rozchodu kvůli něčemu tak banálnímu. Jenže čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám, že možná vůbec nejde o recenze. Možná jsme prostě každý úplně jiný člověk a bojím se, že jednou budeme podle hodnocení cizích lidí vybírat i dům nebo školu pro naše děti. A z té představy je mi mnohem větší úzko než z jakékoliv špatné restaurace.

Simona (40): První rodinná dovolená u moře skončila fiaskem. Partner mě nechal v restauraci napospas agresivnímu cizinci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].