
Martina se celý rok těšila na rodinnou dovolenou. Pečlivě ji plánovala a dlouhé měsíce na ni šetřila. Před odjezdem měla nervy hlavně kvůli zdraví dětí, netušila však, že její plány zhatí něco úplně jiného. Zbytečný hazard jejího muže.
Nevím, co jsem komu udělala. Celý rok nemám pořádnou dovolenou, dřu jak blázen, každý měsíc dávám stranou peníze, abychom si mohli dopřát pobyt u moře. A pak stačí jeden výlet a vše se během chviličky sesype jako domeček z karet. Nezbývá než doufat, že jsme si všechnu smůlu a neštěstí na dlouho vybrali.
Měla jsem zlé tušení
Poprvé jsme měli jet všichni čtyři k moři – děti poprvé letadlem, já s vidinou týdne bez povinností, vaření a praní, manžel hlavně kvůli změně prostředí. Vybrali jsme krásný rezort v Řecku s all inclusive. Všechno bylo zařízené, zaplacené a kufry skoro sbalené. Jediné, čeho jsem se bála, bylo, aby děti nechytily nějakou virózu. Jako na potvoru poslední týden školy dostal syn rýmu a dcera měla žaludeční potíže. Pořádně to pocuchalo moje nervy.
„Neboj se, do odjezdu se dají do kupy, všechno klapne,“ uklidňoval mě manžel. Jenže nakonec se sám postaral o to, že jsme neodjeli.
Pár dní před odletem si usmyslel, že si půjčí od kamaráda motorku a „trochu si zajezdí, když je hezky“. Když mi to oznámil, vyděšeně jsem se na něj podívala. „Vážně je to nutné? Takhle riskovat?“ snažila jsem se ho přemluvit. „Vždyť jsi na tom neseděl roky. A za pár dní letíme!“ Jenže on se mi vysmál. Prý, že chápe, že mám cestovní horečku, ale že nemám být zbytečně hysterická a že to určitě nezapomněl. Ale já vážně měla zlé tušení.
Všechno jsem musela zrušit
Neposlechl. A taky to špatně dopadlo. Motorka mu podklouzla v zatáčce a skončil v nemocnici. Naštěstí měl „jen“ odřeniny a zlomenou nohu, ale i tak bylo jasné, že náš odjezd na dovolenou se konat nebude.
Všichni jsme byli v šoku. Ve mně se mísily pocity úlevy, že vše nedopadlo mnohem hůř, s pocity šíleného vzteku a zklamání. Proč mě proboha neposlechl? Musel se chovat jako malý kluk? Nejvíc mi je líto dětí. Už několik dní chodily doma v potápěčských brýlích a básnily o tom, jak budou dovádět v bazénu i ve vlnách.
„Mami, to vážně nikam nejedeme?“ ptala se mě zoufale dcera a mně se chtělo brečet. Všechno jsem zrušila. Naštěstí jsme měli dobré pojištění, a tak nám část peněz vrátí. Nálada doma je ale na bodu mrazu.
Zatímco děti se snaží najít radost v malém bazénku na zahradě, já si „užívám“ svou dovolenou. Lítám mezi kuchyní, prádelnou a manželem, který je nepoužitelný. A tak ho musím obskakovat.
Už se raději na nic netěším
„Marti, mohl bych prosím něco k jídlu?“ volá na mě manžel a za chvíli k němu běžím znovu. Prosí mě, zda bych mu nedonesla vodu, mobil, knížku, časopis a další věci. Cítím, že brzy vybuchnu. Co jsem komu udělala? Jasně, že jsem ráda, že se nestala žádná tragédie, ale tohle měla být naše vytoužená dovolená. Místo ní máme domácí lazaret a pořádnou ponorku. Jen kvůli manželově tvrdohlavosti a zbytečnému risku.
Manžel sice slibuje, že si to vynahradíme, až mu sundají sádru. Ale já už se na to raději neupínám, takové zklamání už vážně nechci zažít. Tak nám držte palce, ať se z toho doma všichni nezblázníme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].