Lucie (40): Vzala jsem zlomenou kamarádku na dovolenou, aby zapomněla na rozvod. Udělala nám ze života peklo

Když mi Simona zavolala, že ji manžel po patnácti letech opouští, neváhala jsem ani vteřinu. Znaly jsme se od střední školy a vždycky jsme při sobě stály. Byla zlomená, plakala do telefonu a já se rozhodla jednat. „Pojedeš s námi do Itálie,“ řekla jsem jí tehdy pevně. „Potřebuješ změnit prostředí a přijít na jiné myšlenky.“ Můj manžel Petr z toho zpočátku nadšený nebyl. Měla to být naše klidná rodinná dovolená, na kterou jsme se těšili celou zimu. Ale nakonec souhlasil. Vždyť jde přece o Simonu.

Alice (38): Manžel připravoval děti na rozvod, ale mně nic neřekl. Nechal si to až na dovolenou

Začalo to už na letišti

První náznaky, že tohle nebyl ten nejlepší nápad, se objevily už v Praze na letišti. Simona dorazila v obrovském slaměném klobouku a slunečních brýlích, které by jí mohla závidět nejedna celebrita. Neustále si stěžovala na fronty, na to, že jí kufr vzali špatně, a že káva v letištní hale chutná jako obarvená voda. Petr se na mě jen podíval a povzdechl si. Já jsem se snažila situaci zlehčovat. Říkala jsem si, že je prostě ve stresu a potřebuje se uvolnit.

Když jsme dorazili do naší pronajaté vily kousek od Sieny, byla jsem nadšená. Výhled na kopce, bazén, ticho. Přesně to, co jsme potřebovali. Simona ale okamžitě zhodnotila, že postel v jejím pokoji je moc měkká a že by potřebovala lepší připojení k internetu. Petr mlčel, jen zaťal zuby a odešel vybalovat. Cítila jsem, že napětí stoupá, ale pořád jsem věřila, že se to srovná.

Adam (31): Styděl jsem se za rodiče, že se neumí chovat na luxusní dovolené. Pak mi došlo, co je trápí

Večeře, která všechno změnila

První večer jsme se rozhodli zajít do místní restaurace. Simona se posadila ke stolu a okamžitě začala analyzovat jídelní lístek.

„To tu nemají nic normálního?“ pronesla nahlas. „Všechno je plné sacharidů. A co tohle víno? Rozlévané? To snad ne.“

Petr se na mě podíval pohledem, který říkal jediné: Udělej s tím něco. Pokusila jsem se usmát a navrhla jí, ať zkusí místní specialitu. Když k nám přišel číšník, mladý a velmi pohledný Ital, Simona rázem ožila. Její stížnosti na jídlo zmizely a nahradil je hlasitý smích a flirtování. Zkoušela na něj mluvit anglicky s italským přízvukem a neustále se ho dotýkala na paži.

„Simono, prosím tě,“ šeptla jsem k ní přes stůl. „Trochu se uklidni.“

Podívala se na mě, jako bych jí právě sebrala oblíbenou hračku. „Co je? Jen se bavím. To snad ještě můžu, ne?“

Zbytek večeře probíhal v trapném tichu, které přerušovaly jen Simoniny hlasité komentáře k jídlu. Těstoviny byly prý nedovařené, omáčka moc slaná a dezert příliš sladký. Petr dojedl v tichosti, zaplatil účet a beze slova vyšel ven.

Petr (35): Po rozchodu jsem chtěl přijít na jiné myšlenky na rodinné dovolené. Sestra a švagr všechno zkazili

Křik pod toskánským nebem

Když jsme se vrátili na vilu, prasklo to. Petr si nalil skleničku vína a postavil se přede mě v kuchyni.

„Tohle nedám, Lucie,“ řekl tiše, ale důrazně. „Chtěl jsem si odpočinout. Chtěl jsem klid. Místo toho tu dělám chůvu tvé hysterické kamarádce, která si myslí, že se kolem ní točí svět.“

„Je po rozvodu, Petře! Je jí těžko,“ bránila jsem ji, i když jsem věděla, že má pravdu.

„Je jí těžko? Vždyť se tam na toho kluka lepila jak puberťačka! A to neustálé stěžování? Já jsem sem nejel proto, abych poslouchal, jak je tu všechno špatně.“

Hlasy se nám začaly zvedat. Vůbec jsme si neuvědomili, že Simona stojí ve dveřích. Její obličej byl bledý a v očích měla slzy.

„Takže já vám tu kazím dovolenou?“ řekla třesoucím se hlasem. „Omlouvám se, že jsem si myslela, že tu budu vítaná. Zítra si přebookuju letenku.“

Otočila se a utekla do svého pokoje. Petr si jen frustrovaně prohrábl vlasy a já jsem tam stála uprostřed kuchyně, neschopná slova.

Kateřina (42): Tchyně nás pozvala na luxusní dovolenou v Egyptě. Už druhý den mi došlo, jaké peklo mě čeká

Cesta domů a ticho

Zbytek dovolené byl jedním velkým utrpením. Simona se sice nevrátila domů dřív, ale její nálada se radikálně změnila. Přestala mluvit. U jídla mlčela, u bazénu si četla a s námi prohodila jen pár zdvořilostních frází. Bylo to možná horší než její předchozí hlučné chování. Cítila jsem se provinile, ale zároveň jsem byla naštvaná. Na ni, že se chovala nemožně, na Petra, že neměl víc trpělivosti, a na sebe, že jsem to celé vymyslela.

Když jsme se vrátili do Prahy, rozloučily jsme se jen letmým objetím. Od té doby mi nezavolala. A já jí vlastně taky ne. Možná, že některé rány potřebují čas, ale možná, že naše přátelství prostě tu toskánskou zkoušku nepřežilo. Sedím teď doma na gauči, prohlížím si fotky z Itálie a říkám si, jestli jsem jí neměla pomoct jinak. Jenže jak?

Petra (40): Nejlepší kamarádka měla hlídat můj byt. Po návratu z dovolené mě čekalo ošklivé překvapení

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].