Petra (38): Manžel mi s ničím nepomáhá, ale dožaduje se dalších dětí. Odmítám dělat otroka

Příběhy o životě: Manžel mi s ničím nepomáhá, ale dožaduje se dalších dětí. Odmítám dělat otroka
Zdroj: Freepik

Petra toužila po velké rodině, pak si ale vše rozmyslela. Stačilo jedno dítě, aby si uvědomila, že nemá doma zastání a manžel jí s ničím nepomůže. S dalšími dětmi už by to nezvládla.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 28. 07. 2026 13:00

Kdysi jsem chtěla hodně dětí, ale teď vím, že to nejde s každým. Můj manžel mi s ničím nepomáhá a já jsem v jednom kole s jediným synem. Úplně mi to stačí a další děti odmítám, přestože se manžel domáhá velké rodiny.

Sen o velké rodině

Kdokoliv se mě zeptal třeba i v dětství, věděl, že chci hodně dětí. Velkou rodinu plnou smíchu a radosti. Líbilo by se mi mít třeba čtyři holky jako v Malých ženách. Jistě, postupem času jsem ubrala a uznala, že čtyři a více dětí není pro každého. Přesto jsem si myslela, že mít dvě děti je prostě málo.

Dva sourozenci se akorát dohadují. Potřebují žít v tlupě, vzájemně se učit, pomáhat si. Usnesli jsme se s manželem na takzvané svaté trojici. To bylo ještě před prvním dítětem. Byli jsme oba naivní, tedy hlavně já. Neměla jsem tušení, jak mě mateřství vyčerpá. A vlastně celá ta starost o domácnost.

Můj muž totiž bral svou roli celkem svérázně. Podle něj byl v první řadě zploditel. Poté „ten, kdo vydělává“. Tím to tak nějak haslo. A hasla jsem i já, měsíc za měsícem. Bez pomoci doma i zvenčí. Jedna babička žije v cizině a druhá je v invalidním důchodu. Náš jediný syn je torpédo a já sotva zvládnu poklidit a uvařit něco jednoduchého k snědku.

Další dítě jsem zavrhla

Nevyspala jsem se už tři roky. Manžel se o víkendu potřebuje po vyčerpávajícím týdnu pořádně prospat. Nechá mě po probdělé noci vstát se synem v sedm ráno a je nejraději, když se odklidíme třeba někam na hřiště. V poledne už se prohlíží po teplém obědě. Uznávám, že nás dokáže finančně zajistit tak, že si můžeme v klidu dovolit vše běžné.

To ale přece neznamená, že budu v zápřahu dvacet čtyři hodin denně a sedm dní v týdnu! Myslela jsem si párkrát bláhově, že si odpočinu na dovolené. Jistě, tam si manžel se synem párkrát pohrál. Ale o relaxu se nedalo mluvit, takže jsem se jen kochala pohledem, zatímco jsem se hnala za naším uličníkem.

Když už manžel přišel s tím, že je čas na sourozence, měla jsem sto chutí se mu vysmát. Jak bych asi zvládla miminko, když je moje domácnost v dezolátním stavu s jedním prckem? Jistě, všichni mají s dětmi doma nějaký nepořádek. Ale mám dojem, že ostatní tatínkové jsou více zapojeni. Jak do domácnosti, tak do výchovy. „Už další nezvládnu, možná až bude Tobík ve škole, ale asi spíš končím,“ řekla jsem rezolutně. Manžel se zdá být překvapen.

Takhle malou rodinu prý nikdy nechtěl

„Kdysi jsme se přeci domluvili jinak. Žít ve třech, to je zoufalství, smutná rodinka,“ zlobil se manžel a chtěl znát moje důvody. Já se opravdu nerada hádám. Připomněla jsem mu, že mi s ničím nepomohl a já ho prosím dnes a denně, bez odezvy.

„Když nejsi schopná zvládnout jedno dítě a domácnost, jak bys mohla zvládnout tři? No dobře, nečerti se... Já bych ti pomohl, se dvěma bych se zapojil víc,“ tvrdil manžel, ale já už se přemluvit nenechám. Viděla jsem dost a nehodlám se stát otrokem bez života. Tohle jsem viděla u svých rodičů a nemám zájem. Velká rodina bez pomoci? To bych byla matkou, která jen nadává a tajně pláče.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte v dvoupatrovém domku Heidi Janků

Vítejte v dvoupatrovém domku Heidi Janků

Související články

Další články