Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Adéla má s manželem tři krásné dcery a byla by tak spokojená. Jenže její muž má jiný plán. Přeje si ještě syna a prý to budou zkoušet, dokud se to nepodaří. Adéla je zoufalá a má obavy, co ji ještě čeká a jak velkou rodinu zvládne...
Zatímco já jsem jedináček, můj muž pochází z velké rodiny. Má tři bratry, a tak i on toužil po velké rodině. Jenže on ty děti nerodí a nestará se o ně od rána do večera. Nedokáže si vůbec představit, jak je to náročné. Jen se modlím, aby to na počtvrté byl kluk, jinak se zblázním.
Tři děti mi bohatě stačí
Když se mi narodila první dcera, byla jsem v euforii. Byla nádherná, maličká a celý svět se točil jen kolem ní. Jelikož byla hodná a spavá a já měla spoustu sil, řekli jsme si s manželem, že jí brzy pořídíme sourozence. Po roce jsem chovala dvě miminka. I třetí holčička, která přišla krátce nato, byla přijata s láskou. Jenže pak už jsem cítila, že mám dost.
Tři děti takhle brzy po sobě jsou snad horší než trojčata. Každé vyžaduje něco jiného a já jsem stále v jednom kole. Moc bych si přála mít aspoň chvíli pro sebe, ale to se mi asi jen tak nepodaří. Zatímco já jsem s počtem dětí naprosto spokojená, manžel chce ještě pokoušet štěstí.
„Víš, že bych si přál kluka?“ řekl jednou večer, když jsme uspávali nejmladší dcerku. „Zkusíme to ještě, ne? Do čtvrtice všeho dobrého!“
Tehdy jsem se zasmála, ale on to myslel vážně. Já teď přemýšlím, kde je hranice. Co když to ani tentokrát nevyjde? To mě vážně bude nutit rodit dál?
Nejsem celebrita, co má chůvy
On má ale jasno. „Máme velký dům, zahradu i peníze. Můžeme si velkou rodinu dovolit,“ opakuje pořád dokola. A pokaždé přidá: „Podívej na tu Salákovou, ta má šest dětí a je pořád krásná a v pohodě. Jde to, když se chce.“
Jenže já nejsem žádná Saláková. Nejsem celebrita, nemám chůvy a hlavně – mám svoje limity. Nechci být jen „stroj na rození dětí“. Chci být také ženou, co si dopřeje čas pro sebe, vezme si na sebe něco jiného než tepláky a stihne se také učesat a nalíčit. Tak málo by mi stačilo ke štěstí.
Když už potřetí za noc vstávám, protože jedna dcera má špatný sen a druhá chce pít, třetí se ráno vzbudí o hodinu dřív a manžel už je dávno pryč do práce, připadám si, jako by mě někdo drtil v mlýnku. Ani velký hrnek kávy to nezachrání.
„Nemůžeme chvíli počkat? Aspoň rok, dva?“ navrhla jsem mu opatrně. Jen mávl rukou: „Ať to máme z krku. Navíc čím dřív to zkusíme, tím větší šance, že to klapne.“
Modlím se, ať to do čtvrtice opravdu vyjde
Nechci být ta, co říká ne. Nechci mu brát sen o synovi. Ale mrzí mě, že na mě vůbec nebere ohledy. Každá další menstruace je zvláštní mix úlevy a výčitek. Když se test ukáže pozitivní, budu se upřímně modlit, aby to byl kluk. Protože další děti už si představit nedokážu.
„Kdybys mě aspoň jednou objal a zeptal se, jak se cítím,“ napadlo mě nedávno, když jsem ho pozorovala, jak si hraje s holkami. Miluje je, ale kluk je jeho vysněný jackpot. Bojím se, co vše je schopný pro to udělat. Vždyť i tři děti jsou v dnešní době luxus. A člověk by měl být vděčný za to, co má. Snad to dojde i mému muži. Nehodlám se kvůli rodině úplně zničit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Související články
