Dana (50): Moje dcera vždycky chtěla mít spoustu dětí. Plní si svůj sen, ale každé dítě má jiného tatínka

Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč moje dcera Marie tak toužila po velké rodině. Už jako malá si hrála s panenkami, řadila je vedle sebe a tvrdila, že jsou to její děti. S úsměvem jsem ji sledovala a myslela si, že se to časem změní. Ale nezměnilo se. Když dospěla, pořád chtěla mít spoustu dětí. Problém byl v tom, že za touto touhou nebylo nic víc, žádná zodpovědnost, stabilita ani plán.

Svatava (55): Moje dcera mi leze na nervy. Odkládá ke mně děti, kdykoli se jí zachce

První dítě a tvrdá realita

Už ve školce si vždycky vybírala hry na rodinu a na maminku. Zatímco ostatní děti si hrály na princezny nebo piloty, ona nosila pod tričkem panenku a tvrdila, že čeká miminko. Když jí bylo sedmnáct, vážně mi oznámila, že neplánuje jít na vysokou školu. „Mami, já chci mít děti. Hodně dětí. To je můj životní plán,“ řekla a dodala, že k tomu nepotřebuje ani stálého partnera. Tehdy jsem si myslela, že je to jen mladická nerozvážnost. Mýlila jsem se.

Otěhotněla rychleji, než jsem čekala, v pouhých devatenácti letech! Přišla za mnou s těhotenským testem v ruce a celá zářila štěstím. „Mami, povedlo se! Budeš babička!“ oznámila mi s úsměvem, jako by vyhrála v loterii. Na mou otázku ohledně otce jen bezstarostně mávla rukou s tím, že on dítě nechtěl, a tak mu řekla, že to zvládne sama.

Přípravy na narození dítěte byly hlavně na mně. Já nakupovala potřebné věci, Marie si prohlížela profily jiných matek na Instagramu a snila o dokonalém životě. Po porodu však přišla realita. Nespala, nejedla a nedokázala syna utišit. Stále častěji mi ho nosila se slovy, že se musí alespoň na chvíli vyspat. Z chvíle se stávaly celé noci a já pochopila, že mateřství moc nezvládá.

Jana (66): Místo klidné penze jsem chůvou na plný úvazek. Dceři to přijde normální, ale mně ne

Další děti a návrat domů

Uplynuly dva roky a já si pomalu zvykala, že místo odpočinku po práci budu jen měnit pleny. Jednoho večera mi totiž Marie s podivným leskem v očích oznámila, že je těhotná. Otec byl opět jen krátkodobá známost a o dítě nestál. „S tebou to zvládnu,“ řekla klidně, jako by už měla vše naplánované.

Po narození dcerky se historie opakovala. Marie byla vyčerpaná a nechávala mi děti na celý den. A pak se s nimi ke mně nastěhovala natrvalo. Nezvládala totiž nejen péči o děti, ale ani platit podnájem. Můj dům se proměnil v chaotické skladiště hraček a plenek.

Božena (59): Dcera utrácí alimenty za drahé parfémy, ale vnoučata nemají na boty a pomůcky do školy

Čtyři děti, čtyři otcové

Příběh se opakoval ještě dvakrát. Sotva jsem si zvykla na třetí vnouče, jehož otec zmizel ještě před porodem, přivedla si domů dalšího přítele. Na okamžik jsem doufala, že by to tentokrát mohlo vyjít. Po pár měsících ale začaly hádky.

„Nechce děti,“ oznámila mi Marie jednoho večera. „Ale já už jsem těhotná.“ Tentokrát jsem už ani neměla energii nějak zareagovat. Cítila jsem jen prázdnotu. Čtyři děti... čtyři otcové. Žádný z nich neplatí alimenty, ani se o děti nezajímá. Můj dům se proměnil ve školku. Někdy se v noci budím a přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Byla jsem příliš shovívavá? Nebo byla Marie prostě jen příliš odhodlaná žít si po svém bez ohledu na následky?

Mám čtyři vnoučata. Každé s jiným příjmením, ale každé miluji stejně, i když jim nemohu dát vše, co bych chtěla. Marie stále tvrdí, že je šťastná a ničeho nelituje. Já ale vidím její unavené oči a shrbená ramena. Být matkou neznamená jen porodit dítě. Znamená to být tu pro něj neustále. Pochopí to někdy?

Valérie (47): Moje dcera má čtyři děti se třemi různými muži. Když jdu s vnoučaty po ulici, nejraději bych se hanbou propadla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].