Jana (66): Místo klidné penze jsem chůvou na plný úvazek. Dceři to přijde normální, ale mně ne

Téměř čtyřicet let jsem strávila učením dětí na základní škole. Děti miluji, ale přiznám se, že ke konci už bylo těžké se ráno přinutit vstát a jít do práce. Ten neustálý ruch, chaos a energie, která k dětem patří, mě zkrátka vyčerpávaly. Plánovali jsme s manželem, že si důchod užijeme v klidu, budeme cestovat a jen občas si vezmeme vnoučata na víkend. Bohužel, manžel se penze nedožil. Přišlo mi to strašně nespravedlivé – celý život dřel a zasloužil si odpočinek.

Veronika (69): Dcera mi vyčítá, že moje vnoučata nemají babičku. A vadí jí, že si přivydělávám hlídáním cizích dětí

Ani v důchodu nemám klid

Přestože jsem na všechno zůstala sama, do důchodu jsem odešla při první možné příležitosti. Vedení školy mě přemlouvalo, ať ještě zůstanu, ale já už jsem cítila, že nemám sílu.

Zrovna v té době se navíc rozváděla moje dcera Markéta, takže jsem jí chtěla být oporou. Nechci se pouštět do podrobností, ale potvrdila se moje slova. Její bývalý manžel se mi nezdál už od začátku. Je mi líto, že Markétě to došlo, až když od ní odešel a zanechal ji samotnou se třemi dětmi.

A tak jsem šla do důchodu a začala jsem hlídat vnoučata, zatímco si Markéta zařizovala věci kolem rozvodu a snažila se v práci domluvit lepší směny. Vařila jsem, uklízela a večer jsem sotva pletla nohama. Vlastně se můj denní režim příliš nelišil od doby, kdy jsem ještě pracovala. Chápala jsem ale, že musím pomoci. Dcera mě zoufale potřebovala. Uklidňovala jsem se tím, že jakmile se situace stabilizuje, vrátím se ke svému vysněnému klidnému důchodu.

Marie (65): Dcera chce hlídat vnoučata celý měsíc, aby si mohla užívat. Když jsem odmítla, začala mě citově vydírat

O vnoučata se starám každý den

Jenže to se dosud nestalo. Každé ráno mířím k dceři, která odchází brzy do práce. Připravím snídani, odvedu vnoučata do školy a školky. Pak mám sice pár hodin pro sebe, ale musím nakoupit, uvařit a uklidit. Když je jedno z dětí nemocné, brzy to chytí i ostatní a já se od nich nehnu.

Aby toho nebylo málo, Markéta mi často říká, že si potřebuje vyčistit hlavu, a tak jde s kamarádkami na skleničku. Já pak trávím s vnoučaty celý večer. Ze svého důchodu jsem si ještě neužila jediný den v klidu. Zkoušela jsem to Markétě naznačit, ale vždycky odpoví, že potřebuje na chvíli vypnout, jinak by se z toho všeho zhroutila.

Uvědomuji si, že to nemá lehké. Ale přála bych si, aby brala ohledy i na mě. Nejsem žádný robot. Chtěla jsem si užívat penzi, ne denně kmitat kolem dětí. Docházejí mi síly a upřímně řečeno, už mě to přestává bavit.

Helena (67): Měla jsem radost, když vnoučata přijela na prázdniny. Bohužel mi udělala ostudu před celou vesnicí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].