Lenka (34): Babička začala randit a přestala hlídat vnoučata. Nevím, jak to bez jejího servisu zvládneme

Máma si po letech bez táty konečně našla partnera. Já se ale raduji jen částečně. Byla jsem zvyklá na její servis, kdy mi hlídala děti a já měla mraky času pro sebe. Teď mám utrum a nestíhám ani milence.

Jana (64): Dcera si koupila byt vedle nás. Přišli jsme o klid a uvažujeme o přestěhování na chalupu

Nic netrvá věčně

Když se narodila moje první dcera, byla moje maminka od prvního dne ta nejoddanější babička. Hlídala, vozila v kočárku, brala si později malou i na víkendy. Když se přidaly další děti – moje druhé a dvojčata od švagrové – zvládala je s úsměvem a ještě tvrdila, že jí to omlazuje.

Zvykly jsme si na to. Díky ní jsme se švagrovou mohly pracovat, obíhat jógová studia a fitka, mít volné večery. Já jsem si dokonce našla prostor i na tajný vztah mimo manželství – což bych bez babičky jen těžko zvládla. O tom samozřejmě nevěděla. Měla jsem pocit, že mám život vybalancovaný a že to takhle bude navždy. Jenže nic netrvá věčně, ani pohoda.

Jednoho dne nám babi oznámila, že si našla přítele. Byly jsme se švagrovou nadšené – přála jsem jí to z celého srdce. Táta už nežije řadu let a já měla pocit, že mamka si zaslouží znovu prožít lásku. Jenže s novým vztahem přišla i zásadní změna. Začala odmítat hlídání, měla své plány, víkendy trávila na výletech. Najednou tu nebyla vždy, když jsme potřebovaly. Bylo zvláštní vidět ji v džínách a kožené bundě, jak cupitá na rande. Byla šťastná, ale já se přistihla, že místo radosti cítím paniku.

Blanka (66): Mladší dcera nezvládá tříletého vnuka. Musím se držet, abych jí nemluvila do výchovy

Cítím se zrazená

Připadám si hrozně sobecky. Vím, že má právo na vlastní život, že se nechce obětovat jen pro rodinu. Ale nemůžu si pomoct – cítím se zrazená. Zvykla jsem si, že babička je jistota. Teď, když ji nemám po ruce, nezvládám všechno tak, jak bych chtěla. A navíc – nemám už ani prostor na svůj tajný únik, na chvíle s milencem, které mi pomáhaly přežít stereotyp.

Manžel vidí, že jsem podrážděná, ale netuší pravý důvod. A já si připadám uvězněná – mezi vděčností, že máma konečně žije pro sebe, a sobeckou touhou, aby žila hlavně pro nás. Když jsem si o tom povídala se švagrovou, zjistila jsem, že má úplně stejné pocity. „Jsem úplně v háji, nevím, kde mi hlava stojí,“ fňukala. Obě jsme se spolehly na luxus, který není samozřejmý. Obě jsme zapomněly, že babička je taky jen žena, která chce lásku a svobodu.

„Teď je čas začít zase žít,“ řekla mi mamka posledně. Stavila se za námi asi na hodinku. Podle mě to přehání. Možná je to ale pro nás lekce, že musíme zvládnout děti i povinnosti bez ní. Že nemůžeme očekávat, že se vše bude točit jen kolem nás. A že naše vlastní životy, včetně těch tajných, musíme přehodnotit. Bolí to ale pořádně, mateřství přestává být legrace, a někdy se na mámu tajně zlobím. Jako by ji už vnoučata skoro nezajímala.

Dana (37): Myslela jsem, že moje matka bude konečně hlídací babička. Místo toho je věčně pryč a zajímá se o ostatní

Hledáme novou rovnováhu

Je to těžké. Jsou dny, kdy bych nejraději mamku prosila, ať se vrátí do starých kolejí. Ale pak ji vidím šťastnou, zamilovanou, a uvědomím si, že tohle je správné. Že jsem jí roky brala možnost žít svůj vlastní život. Nedávno se mi svěřila, že to s novým partnerem asi není ono. Už jsem se zaradovala, že jim to končí. Ale nedala jsem nic najevo.

Snažím se tedy hledat nové cesty – víc spolupráce s manželem, hlídání od kamarádek, menší nároky na sebe samotnou. A učím se přijmout, že babička už není „jen babička“. Je to žena, která si zaslouží štěstí. Tajně se ale modlím, aby ji ten chlap přestal tolik bavit a našla si pro nás víc času.

Další příběhy ze života →

Jindřiška (49): Vnoučata mojí kamarádky mi zdevastovala zahradu. Tak nevychované děti jsem nikdy neviděla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je pouze ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].