Facebook
Instagram
Martina s manželem a čtrnáctiletým synem velmi toužili po rodinném domku. Když ovšem ten svůj vysněný konečně našli, žádná idylka se nekonala. Syn Adam se začal chovat velice podivně, až ho jednoho večera Martina načapala v pokoji při něčem stěží uvěřitelném.
Všechno začalo dnem, kdy jsme se nastěhovali do nového domu. Připadal nám jako ideální útočiště pro rodinu. Dvě patra, nové terasy, na první pohled jsme se do něj zamilovali. Pod vlivem nových zážitků jsem skoro zapomněla na tragédii, která nás nedávno postihla. Při vážné autonehodě mi před půl rokem zemřela sestra Zuzana. Kromě mě to zvlášť těžce nesl hlavně Adam, který tetičku zbožňoval.
Syn se v novém domě začal chovat velmi podivně
Nový dům jsem vyzdobila fotkami naší rodiny a těšila se na spokojený život stran ruchu velkoměsta. Zatímco nové bydlení mi dělalo radost, syn se začal chovat velmi podivně. Třeba trval na tom, že bude sedět na jedné konkrétní židli, která kdysi patřila Zuzce, a kohokoliv jiného tam odmítal pustit. Když si tam přeci jen někdo sedl, dřív nebo později začal mít nepříjemné pocity nebo dostal průjem. Proto jsme té židli z legrace říkali zakletá. Jen Adamovi, který ji používal denně, se nikdy nestalo nic, co by se dalo označit jako nenormální.
To se ale jednoho večera změnilo. Zrovna jsme měli na návštěvě známé, když se Adam začal chovat divně. Nejprve jsem měla pocit, že není spokojený s jídlem a zábavou. Neustále se otáčel, osahával a koukal kamsi do zdi. Pokud už se na něco zeptal, byla to tetička Zuzana.
Kolem půl osmé nám syn oznámil, že jde raději do svého pokoje, protože se necítí dobře. Víc jsme to neřešili, jen jsem mu slíbila, že mu později donesu čaj. Zábava pokračovala a já na svůj slib dočista zapomněla.
Přistihla jsem ho v pokoji s duchem své sestry
Když konečně kolem deváté nesla synovi domluvený čaj, zarazil mě už na schodech hlas, který se nesl z Adamova pokoje. Znělo to, jako by tam syn s někým mluvil. Potichoučku jsem otevřela dveře. Adam seděl na posteli, koukal do rohu místnosti a vypadal, jako když komusi naslouchá. „Mami, nech nás tady samotné," prohodil najednou směrem ke mně. „Koho? On je tu snad ještě někdo další?" vysoukala jsem opatrně ze sebe.
Syn ukázal na fotografii, kde jsme byly vyfocené společně s mojí tragicky zesnulou sestrou. "To přece není možné, vždyť Zuzka už není mezi námi. Co se děje, Adame?" oslovila jsem syna celá rozhozená. Pak jsem se ohlédla do rohu, kam předtím směřoval synův zrak, a přísahám Bohu, na vteřinu jsem tam zahlédla obrys ženské postavy. Dál už mám vše jako v mlze. Dopotácela jsem se do ložnice a usnula.
Ráno jsem si na děsivý zážitek vzpomněla a došlo mi, že Zuzka by předchozí den oslavila 47. narozeniny. Možná se s námi její duch přišel rozloučit, možná nám chtěl sdělit něco dalšího. Proč si ale jako prostředníka vybral zrovna Adama a zda stál za jeho podivným chováním, už se asi nikdy nedozvím. Od toho dne se nám totiž sestra nezjevila. Adam si druhý den nedokázal večerní epizodu vybavit, nicméně od té doby se zase chová jako za starých časů. A i jeho židle ztratila své tajemné kouzlo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
