Sáva (18): Na Halloween jsme vyvolávali ducha zemřelého kamaráda. Chvíli byl s námi, ale cítím, že to není správné

Já osobně Halloween neuznávám, ale i tak jsem se nechala svými přáteli přemluvit, abychom právě v tento den zkusili vyvolat našeho zesnulého kamaráda Tomáše. Nic jsem od toho nečekala. O to víc jsem byla překvapená, když se nám na malý okamžik zjevil.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly

Kamarád chtěl na Halloween vyvolávat ducha

Doma jsme slavili jen Dušičky. Vždycky jsem šla s rodiči na hřbitov, kde jsme na hroby zesnulých příbuzných pokládali květiny a zapalovali svíčky. Tak mám zafixovaný svátek mrtvých. Jenže postupně k nám do Čech přišly další svátky. Například svátek svatého Valentýna a Halloween. Den zamilovaných celkem uznávám, ale Halloween, to je pro mě cizí svátek.

Moji přátelé to ale vidí jinak. Kamil, Sandra a Viktor se letos rozhodli, že se v rámci Halloweenu pokusí o vyvolání ducha našeho zesnulého kamaráda Tomáše. Ten zemřel loni. Koncem října havaroval na motorce.

Od jeho smrti jsme na něj každý den vzpomínali a přáli si umět vrátit čas. To bohužel nejde. Museli jsme se smířit s jeho smrtí. Viktor však letos přišel s něčím, čemu jsem se v první chvíli zasmála. „Napadlo mě, že bychom se mohli pokusit Toma vyvolat. Když je ten Halloween a hranice mezi živými a mrtvými defacto neexistuje..." nastínil, proč ho to napadlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktoriánský Halloween: Byla to noc lásky, věštění budoucnosti i bujarých večírků

Nevěřila jsem, že dokážeme vyvolat ducha

Zatímco ostatní jásali, já to viděla jinak. „Není to náš svátek, to za prvé," začala jsem vzdorovat. „A za druhé, co z toho? Proč ho chceš vyvolat a otevírat staré rány?" zajímalo mě. „Chci zkusit, zda na tom něco je. A co ty víš, třeba se to povede," pronesl vášnivě a ostatní jen přitakali. Viktor, jakožto iniciátor akce, chtěl vyvolávání uskutečnit u sebe doma.

Sešli jsme se u něj kolem jedenácté večer. Tvrdil, že v noci to určitě půjde lépe. Na zem položil Tomášův fotbalový dres a vyvolávání mohlo začít. „Tady to měl Tomáš rád. I jako děti jsme si u mě často hráli, mohlo by mi to pomoct s jeho vyvoláním," řekl a pohladil oltář. Dal si i tu práci a kolem domu rozmístil svíčky. Vypadalo to skoro jako v hororu.

Usedli jsme do kruhu a spojili ruce. Zavřeli jsme oči a pronášeli mantru pro vyvolávání ducha. „Je to blbost, nechápu, proč to děláme," narušila jsem seanci. „Pst!" okřikli mě všichni. Já se nedokázala soustředit a koncentrovat energii. Tajně jsem se dívala z okna.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (23): Na vlastní oči jsem viděl ducha mrtvého sedláka. Byl celý od krve a v ruce držel vidle

Na malý moment jsme spatřili zesnulého kamaráda

Pak se na pár vteřin rozsvítil lustr, lampička na stole, pustilo se rádio a zašuměla televize. „Je tady," špitl Viktor. Ruce jsme měli dál spojené, jen všichni otevřeli oči. V kruhu uprostřed seděl Tomáš v tureckém sedu. „Rád vás vidím," řekl. A já zpanikařila. Pustila jsem ruce přátel sedících kolem a vstala.

„Co děláš?" zuřila Sandra. „Celé jsi to zkazila," křičel na mě Kamil. „On tu vážně byl..." žasl Viktor. Všichni to chtěli zkusit znovu, ale já nesouhlasila. Viktor od toho nakonec také dal ruce pryč. Myslím si, že nečekal, že by se to mohlo podařit. Zjištění, že něco takového vážně funguje, mě obohatilo, ale současně i vyděsilo. Těžko říct, zda za to mohl Halloween, nebo by se nám ho podařilo vyvolat i tak. Vím jen, že už to nechci nikdy zkoušet. Vyvolávat něčí duše jen tak pro zábavu? To není správné.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eduard (20): Z hecu jsme s kamarády vyvolávali přírodní živel. Málem se nám to krutě vymstilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.