Facebook
Instagram
Blančině malé sestře Míše nikdo nevěřil, že za ní v noci někdo chodí. Bylo lehké říct, že má jen bujnou fantazii. Blanka ale později pochopila, že Míša nelže. Osoba, která ji v noci navštěvovala, byla dávno zesnulá babička.
Tento příběh je starý několik let, ale přijde mi pořád stejně zajímavý. Je o mé nejmladší sestřičce Míše a zesnulé babičce. Setkaly se v době, kdy už babička nežila. Mrzí mě, že jsme tehdy Míše nevěřili. Nakonec jsem na vlastní oči viděla něco, co ve mně navždycky zůstane.
Sestra nestihla babičku pořádně poznat
Tehdy mi bylo deset let, prostřední sestře Lídě osm a nejmladší Míše sotva půl roku. Narodila se v březnu a naše babička, o které budu vyprávět, zemřela v září téhož roku. Nám všem to bylo velmi líto. Nejvíc jsme litovali malou Míšu, která si babičku nestihla pořádně užít. Byla to babička s velikým B. Kdyby to jen trochu šlo, snesla by nám i modré z nebe.
Pečovala o nás s tou největší láskou. Pamatuji si, jak byla babička šťastná, když se Míša narodila. Sama byla ze tří sester. Doufala, že i mezi námi vznikne silné pouto, které měly ony. Když babička zemřela, Míša z toho neměla rozum. Neuměla mluvit a když už babička nepřišla, nějak po ní nepátrala.
O několik let později, když byly Míše čtyři roky, stalo se něco nečekaného. Jednou v noci urputně plakala. Všichni jsme se k ní seběhli, abychom zjistili, co se děje. „Byla za mnou nějaká paní. Byla celá v červeném a s šátkem na hlavě," plakala. Mamka ji hned začala chlácholit, že měla jen zlý sen.
Sestře nikdo nevěřil, že za ní v noci chodí neznámá žena
Kdyby se to stalo jen jednou, možná by Míša věřila, že to byla jen noční můra. Jenže ta žena ji navštěvovala několik nocí po sobě. Podle Míšiných slov se s ní snažila rozmlouvat. Jenže ona se jí tak bála, že vždycky začala ječet a my za ní běželi. Mamka už z toho začínala být zoufalá a zvažovala, že vezme Míšu k doktorovi.
Zhruba o rok později, když jsme slavili narozeniny jedné pratety, se hodně vzpomínalo. Táta dokonce vytáhnul stará fotoalba. Všichni jsme si sedli do kruhu a posílali si fotografie. U jedné se Míša zarazila. „Mami, to je ta paní z mého pokoje," ukazovala prstem. Mamka se zarazila. „To je tvoje babička," pronesla a podívala se na nás ostatní.
„To je ona! Ta za mnou chodí," ťukala Míša prstem na ženu v červeném. „Tak to už se nemusím bát," radovala se. Nikdo z nás tomu nechtěl věřit. Dospělí mluvili o dětské fantazii, jiní o tom, že si ta holka pořád vymýšlí. Další noc už nás Míšin jekot nebudil. Mě to ale nedalo a šla jsem se k ní v noci podívat. A viděla jsem něco úžasného.
Zesnulá babička chodila za sestřičkou
Míša seděla na své posteli a vedle ní babička. Je pravdou, že vypadala jinak. Na první pohled bylo patrné, že není skutečná, ale přesto je vidět. Šeptaly si a já je tajně pozorovala. „Pojď k nám," vyzvala mě najednou babička, o které jsem si myslela, že o mě neví. Celou noc jsme si povídaly a nám s Míšou bylo krásně.
Míša to hned ráno chtěla všem říct. Já ji ale zastavila. „Nikdo nám to neuvěří. Myslím, že bude lepší, když to zůstane tajemstvím," zastavila jsem ji a ona pochopila. Další dva roky jsme se v noci scházely s babičkou. Jednoho dne už nepřišla. Došlo nám, že už je asi na místě, ze kterého to nejde. Jsem ale ráda, že jsem mohla být součástí těchto setkání. A největší radost mám z toho, že i Míša měla možnost strávit pár chvil s naší milovanou babičkou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
