Věra (21): Odmítla jsem se smířit s otcovou smrtí a přivolala jeho ducha. Je to ode mě sobecké?

Věra (21): Odmítla jsem se smířit s otcovou smrtí a přivolala jeho ducha. Je to ode mě sobecké?
Zdroj: Pexels

Věra se nechtěla jen tak smířit se smrtí svého otce. Rozhodla se, že vyvolá jeho ducha. Povedlo se jí to. Ví, že je s ní. Cítí jeho energii i to, že ji v noci hlídá. I když Věra tuší, že to není správné, nechce ho odvolat, aby našel věčný klid.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 25. září 2022

Když mi umřel táta, odmítala jsem se s tím smířit. Nutně jsem potřebovala najít způsob, jak s ním být ještě krátkou chvíli. Pomohlo mi k tomu dětinské vyvolávání duchů. Podle všeho se mi to podařilo. Před pár týdny jsem poprvé ucítila jeho ruku na svých zádech. Přesně to dělával, když ještě žil.

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly
Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly

Tátovu smrt jsem nesla těžce

Vždycky jsem tvrdila, že pozůstalí jsou sobci, když pláčou za zemřelým. Je to jejich sobectví, které je nutí truchlit. To, jak je to těžké, jsem zjistila, když táta umřel. V srdci jsem měla obrovskou díru, která byla den ode dne hlubší a hlubší. Už jsem chápala, proč lidé truchlí, když ztratí někoho blízkého.

Není to sobectví, ale láska, která nás nutí plakat. Odmítala jsem se smířit s faktem, že táta už není. Každý večer jsem k němu v duchu promlouvala, později i nahlas nad jeho hrobem. Máma se bála, protože měla pocit, že mi z toho hrabe. Mě bylo jen šíleně smutno.

A pak jsem si vzpomněla, co jsme jako děti dělávaly. Často jsme ze srandy vyvolávaly duchy. Tehdy jsem to brala jako hru. Teď mi to mělo posloužit k setkání se zesnulým taťkou. V takové situaci už člověk nemá co ztratit. Byla to moje jediná šance.

Jana (23): Od chvíle, kdy jsem vyvolávala ducha mrtvé tetičky, se mi doma dějí divné věci
Mohlo by Vás zajímat:

Jana (23): Od chvíle, kdy jsem vyvolávala ducha mrtvé tetičky, se mi doma dějí divné věci

Pokusila jsem se vyvolat ducha mého otce

K seanci mi stačily svíčky, otcovy věci a klid v domě. Usedla jsem na zem a skrze plameny plápolajících svíček jsem opakovala mantru pro vyvolání otcova ducha. V jednu chvíli všechny tři svíčky naráz zhasly. „Jsi tu, cítím to,“ hlesla jsem do ticha. Položila jsem pár otázek, ale na žádnou z nich nepřišla odpověď.

Usoudila jsem, že jsem se možná mýlila a rituál ukončila. Uběhl sotva týden a my se skutečně setkali. Stála jsem v kuchyni a chystala se krájet chleba. V pravé ruce jsem držela nůž a chtěla uříznout patku. V tu chvíli jsem ucítila pevný stisk ruky na té své. „Patka je moje,“ zazněl otcův hlas. Podívala jsem se napravo, odkud hlas vycházel.

„Tati?“ pronesla jsem tiše do prázdna. Podívala jsem se na svou ruku a jasně cítila, jak mě někdo drží. Nebojím se říct, že ten někdo byl táta. Dokrojila jsem patku chleba a nechala ji ležet na prkýnku. Sobě jsem ukrojila druhý kus. Během toho jsem zřetelně cítila, jak se tátova ruka přemístila na má záda, kde mě šimral.

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci
Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Jsme zase spolu

Tak to dělával, když jsem byla malá. Vždycky, když kolem mě prošel, letmo se mě dotknul nebo mě pošimral. Teď to bylo stejné. Nejsem cvok, ani paranoik. Vím, co jsem cítila. Jeho zhmotnění je jakási energie, kterou cítím. Vím, že je se mnou i v noci. Sedí u mé postele a dívá se na mě. Hlídá mě a ochraňuje.

I když jsem šťastná, že mám alespoň nějakou možnost být s ním, trápí mě jedna věc. Nepřišel za mnou sám. To já ho vyvolala. Vím, že bych ho měla odvolat, aby našel věčný klid. Jenže jsem sobec. Už jsem zase s ním, tak proč to ukončit? Je to sobecké? Asi ano, ale já už o něj nechci přijít. Potřebuji, aby se mnou ještě chvíli byl, abych se lépe smířila s tím, že už nic nebude jako dřív.

Další příběhy ze života →

Vanesa (25): Křik záhadné ženy mě zcela paralyzoval. Musíme z bytu pryč, než se semele něco horšího
Mohlo by Vás zajímat:

Vanesa (25): Křik záhadné ženy mě zcela paralyzoval. Musíme z bytu pryč, než se semele něco horšího

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Škola líčení: Jak si správně upravit obočí? Vizážistka Diana vám ukáže, jak ho vytvarovat během pár minut

Další články