Kamila (43): Několik týdnů mě sledoval muž, přišel až ke mně domů a pak se vytratil. Dodnes mám strach

Poprvé jsem toho muže zahlédla na cestě domů po práci. Stál na druhé straně ulice a díval se přímo na mě. Nevěnovala jsem tomu pozornost, vždyť to mohla být náhoda. Několik dní poté jsem ho však potkala znovu před drogerií, kam chodím, a pak znovu a znovu, až mi to začalo být divné.

Soňa (43): V domě se děly hrůzy, dokud jsem se nezačala modlit. Teď bojuji o rodinu i o svůj klid

Byl vždycky někde poblíž

Vždycky na sobě měl nevýrazné oblečení, šedou bundu a kšiltovku, někdy kapuci, kvůli které mu nebylo vidět do tváře. Všimla jsem si ho, když jsem šla do práce, objevoval se v místech, kde jsem trávila volný čas, a nikdy mě nespouštěl z očí. Tehdy jsem si uvědomila, že to už není náhoda.

Jednoho večera, když jsem se vracela domů za tmy, slyšela jsem za sebou kroky. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Ohlédla jsem se, a byl tam několik metrů ode mně. Přidala jsem do kroku a snažila se předstírat, že jsem v klidu, ale srdce mi bušilo jako o závod. Jakmile jsem dorazila domů a zabouchla za sebou dveře, pocítila jsem úlevu.

Druhý den jsem ale vystřízlivěla. Začala jsem si všímat divných věcí. Přemohla mě paranoia, neustále jsem se ohlížela a začala zamykat každé okno a dveře. Nespala jsem, cítila jsem se jako v pasti, a když jsem se konečně rozhodla svěřit kamarádce, přepadla mě úzkost. Měla jsem pocit, že mi nikdo nebude věřit, že mě budou považovat za paranoidní.

Meda (29): Přítel se se mnou pohádal kvůli seriálu, na který se dívám. Jeho agresivní reakce mi nasadila brouka do hlavy

Dodnes se bojím

Všechno vyvrcholilo, když jsem si všimla stínu za mým oknem. Slyšela jsem lehké škrábání, jak se pokoušel otevřít okno. Vyděšená jsem rychle zhasla světla a přikrčila se za pohovku. Slyšela jsem jeho těžké kroky, jak se snažil dostat dovnitř, a v tu chvíli mě zachvátila čirá hrůza. Bydlela jsem v přízemí, měl ke mně snadný přístup a já se vážně bála.

Spustila jsem bezpečnostní aplikaci v telefonu a doufala jsem, že to někdo opravdu zaregistruje a přijede mi na pomoc. Zůstala jsem v absolutním tichu, modlila se. Sice jsem kdysi chodila na sebeobranu, ale moc dobře jsem věděla, že nejsem v tu chvíli ničeho schopná.

Za chvíli se před mými dveřmi objevili záchranáři.. „Dostali jsme hlášení, že tady někdo potřebuje pomoc. Haló, jste tam?“ Otevřela jsem a vysvětlila jim situaci. Nebyli nadšení, ale zavolali policii, která přijela, ale už nic nenašli. Muž se vytratil. Policie zahájila vyšetřování, které ovšem nikam nevedlo. A můj stalker už se nikdy neobjevil, ale dodnes se dívám za sebe, protože mám pocit, že tam někdo stojí.

Kamil (38): Dům po babičce nám ničí manželství. Žena chce raději mrznout, než aby přestala sypat peníze do staré ruiny

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].