Stáňa (35): Utekla jsem od násilného přítele přes celou republiku. Moje noční můra ale asi nikdy neskončí

Když jsem utekla od svého násilného ex, jehož týrání jsem snášela několik let, bylo mi jasné, že to nebude snadné. Ale nevěděla jsem, že i když si změním jméno, město a číslo, pořád to může být málo, že mě najde.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (33): Podivný muž mě sledoval několik týdnů až ke mně domů. Šlo mi o život a dodnes mi běhá mráz po zádech

Zmizela jsem jak nejdál to šlo

Odjela jsem na opačný konec republiky. Našla si práci, která nevyžadovala přítomnost online. Žádné fotky, žádné check-iny, nové telefonní číslo i účet u banky. Dostala jsem opravdu hodně pomoci od organizací, které pomáhají obětem domácího násilí, abych mohla začít nový život. Měla jsem plán a držela se ho.

Půl roku byl klid. A pak jsem jednoho dne našla ve schránce upozornění na balíček na poště. Nic jsem si neobjednávala a nikdo, kromě mojí nejbližší rodiny, neměl moji novou adresu. Na krabici nebylo jméno, jen přezdívka, kterou používal můj ex. Uvnitř ležela jen moje stará fotka, vytištěná a přeložená napůl.

Vyděsila jsem se, ozvala jsem se do intervenčního centra, ale bylo mi doporučeno to nechat být. Další týdny proběhly normálně. Až jednou večer, když jsem šla z práce, jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Když jsem zrychlila, zrychlily i kroky za mnou. Zmizely až na hlavní ulici, kde byl provoz a lidi.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (30): Kamarádka zažila domácí násilí. Na první pohled nebylo vůbec znát, že se něco děje

Vystopoval mě

Jak utíkaly další týdny, začínala jsem si připadat trochu jako blázen. Do e-mailu mi začaly chodit notifikace z účtů, které jsem už dávno zrušila. Jako by se někdo pokoušel dostat do nich pomocí starých přihlašovacích údajů. Zavolala jsem na policii. Prý mám být opatrná, ale že bez důkazů s tím nic moc neudělají.

Důkaz přišel o pár dní později. Přišla jsem domů a dveře do bytu byly otevřené dokořán. Nebylo pochyb, že u mě někdo byl. Nejhorší na tom bylo, že nepoužil násilí. Očividně si nějak sehnal klíče a otevřel si. Na lince ležel vzkaz. „Myslela sis, že si tě nenajdu? Tak hloupá nejsi.“

Druhý den jsem odjela do bezpečného domu. Policie šla do mého bytu s příkazem k prohlídce. Našli jeho otisky prstů, jako by chtěl, aby ho našli, aby ho chytili, abych věděla, že to opravdu byl on. Měsíc po měsíci mě systematicky stopoval přes nejrůznější metody. Čeká ho soud. Ale kdo ví, jak to dopadne. Možná nebudu mít nikdy klid....

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (32): Otec manipuloval mým životem podle svých představ. Když jsem utekla za svou osudovou láskou, zuřil

Doporučené video