Ivana (35): Moje sestra se po tátově smrti zachovala jako mrcha. Už ji nechci nikdy vidět

Ivana (35): Moje sestra se po tátově smrti zachovala jako mrcha. Už ji nechci nikdy vidět
Zdroj: Freepik

Ivana se jako jediná ze dvou dcer zachovala správně ke svému umírajícímu otci. Starala se o něj do poslední chvíle, než podlehl rakovině. Na Ivaně bylo, aby zařídila pohřeb, sestra se k tomu neměla. Ta měla zálusk pouze na otcův majetek.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 17. 04. 2021 10:00

Naši se rozvedli, když jsme byly s Michaelou (30) v pubertě. Já tehdy dávala vinu matce, protože tátu podváděla. Také proto jsem chtěla do jeho péče. Míša to uhrála na péči střídavou.

Sestra tahala z táty peníze

Matce jsem v dospělosti jasně řekla, že vím, co za otcovými zády dělala. Nejednou jsem ji zahlédla v objetí jiného muže. Míša byla moudřejší. Svůj názor si nechala pro sebe a z rodičů si udělala sponzory. Z táty, který se měl dobře, tahala peníze a dary. U matky zase trvale bydlela a ta byla ráda, že má aspoň jednu z nás na své straně.

Míša tím pádem nemusela nic dělat. I když dokončila školu, matka ji do práce nenutila. Dál ji živila, částečně i z tátových peněz. Myslím, že se na něj domluvily. Michaela měla být ta, co z táty vytáhne peníze, a pak se obě podělily. Já jsem po něm nic nechtěla. Odstěhovala jsem se dva roky po škole. Dál jsem za ním jezdila. Trávili jsme spolu volný čas.

Měla jsem ho moc ráda. Provedl mě pubertou a připravil na život. Ženu k sobě nehledal, bál se dalšího zklamání. Postupně se ale ukázalo, že je taťka nemocný. Měl rakovinu. Musel nechat své práce, tudíž měl i málo peněz. Nastoupil do předčasného důchodu. Neváhala jsem ani minutu a nastěhovala se zpět k němu.

Bála jsem se o něj do poslední chvíle

Když ho začaly trápit bolesti, chtěla jsem mu být nablízku. Někdy to nebylo lehké, protože ataky, které mu rakovina způsobovala, byly žalostné. Klidně celou noc seděl v bolestech na posteli a plakal. Pak měl zase na měsíc klid. Bohužel, takových nocí přibývalo a já jsem tušila, že se blíží konec. Léčba nezabírala tak, jak měla. Chtěl, abych žila normálně, a žádal mě, abych ho dala do ústavu.

To nepřicházelo v úvahu. Dokázala jsem si svůj život celý překopat. Pro něj bych udělala cokoliv. Když už i on sám cítil, že se blíží konec, řekl mi na smrtelné posteli: „Jsi hodná holka. Mám tě moc rád. Míša nemůže za to, co dělá. Je ovlivněná svojí matkou. Původně jsem ji chtěl z dědictví vyškrtnout, ale věřím, že se domluvíte. Ty si vezmi, co budeš chtít. Ještě to spolu sepíšeme.“

To už jsme ale nestihli. Otec do rána zemřel. Volala jsem to sestře a matce. Možná jsem čekala smutek a pláč. Místo toho se ale Míša zajímala: „Kdy si můžu přijet pro věci?“

„Určitě ne dřív, než skončí dědické řízení. Pomůžeš mi zařídit pohřeb?“ ptala jsem se. „Na to nemám peníze. Až to zařídíš, zavolej mi,“ prohlásila a práskla telefonem.

Sestra si přišla pro cennosti

Pohřeb jsem tedy zaplatila sama. Sestra na něj přijela poměrně veselá. Skoro jsem se za ni před rodinou styděla. Nevydržela tam ani do konce. Netušila jsem, že má klíče od tátova bytu. To jsem zjistila, až když jsem přijela domů a ona si házela cennosti do tašky. „Co tady děláš? To snad nemyslíš vážně?“ křičela jsem na ni.

„Beru si, co mi patří. To by se ti líbilo, viď, kdybys mě o všechno obrala!“ vyjela na mě. „Tak nám umře táta a tebe zajímá jen majetek? Kde jsi byla ty roky, kdy tu táta ležel v bolestech? Kolikrát jsi mu držela hlavu nad záchodem?“ řvala jsem jako smyslu zbavená. Dědické řízení stále běží. Až se uzavře, už nechci svoji sestru nikdy vidět.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články