Jáchym od začátku vztahu s Marií věděl, že pochází z bohaté rodiny. Nikdy by ho ale nenapadlo, odkud bere peníze, které neustále utrácí. A ani to, že v životě pořádně nepracovala.
Když jsme se s Marií (29) poznali, tušil jsem, že její rodina musí být pořádně bohatá. Ač totiž Marie nechodila do práce, pořád měla co utrácet.
Peníze na živobytí jí posílal otčím
Že čerpá peníze od svého nevlastního otce, jsem se dověděl až po pár měsících vztahu, kdy jsem nedopatřením zaslechl Marii telefonovat. „Ahoj papá, jak se máš? Došly korunky, můžeme se vidět?“ švitořila a mně z toho přeběhl mráz po zádech. Druhý den se Marie vrátila s obálkou nadupanou penězi. Neubránil jsem se otázce: „Jak dlouho už to takhle děláš?“ „Co myslíš?“ zeptala se. „No, že žebráš o peníze, místo aby sis je vydělala,“ podotkl jsem.
Někdo, kdo má všech pět pohromadě, by se možná nad sebou zamyslel. Ne ale Marie. „Od svých osmnácti. Otčím má peněz dost, a dokud dává, já nemusím nic. Byla bych blbá, kdybych je nechtěla, nemyslíš?“ ušklíbla se. Jen jsem pokrčil rameny. Sice mi to přišlo zvláštní, ale nakonec to nebyla moje věc.
Po mně peníze nechtěla, měla na to svého sponzora. Navíc do našeho společného bytu pořídila docela drahý nábytek a spotřebiče, které bych si já ze svého platu dovolit nemohl.
Pandemie dostala otčíma na mizinu
Takhle to fungovalo ještě půl roku, než přišel covid-19. Otčím jakožto podnikatel měl co dělat, aby se uživil. Kšefty byly na nule a on po čase také.
Když mu Marie během pandemie volala s prosbou o další finanční injekci, otčím byl na mizině. Sám potřeboval pomoct. Místo útěchy ho ale Maruška poslala do háje se slovy, že je k ničemu. Obrátila se tedy s žádostí o peníze na mě. Neměl jsem v plánu ji nijak trestat, ale musela dostat lekci. „Žádné peníze ti nedám, ale pomůžu ti najít práci,“ prohlásil jsem neoblomně. Marie na mě chvilku užasle koukala, ale nakonec svolila.
Nikdy v životě pořádně nepracovala
A tak jsem zjistil další šokující věc. Marie ve svých téměř třiceti letech ještě nikdy pořádně nepracovala. Vůbec neměla ponětí, kolik úsilí musí člověk vynaložit, aby si vydělal na živobytí.
Začali jsme tedy s úpravou životopisu a pravidelně jsem jí posílal na e-mail nabídku volných míst. Několikrát i nastoupila, ale po měsíci už byla doma. Nechápal jsem to. Musela mi tajit ještě něco. A také že tajila! Jediné, co na počítači ovládala, byl internet. Ostatní programy pro ni byly španělskou vesnicí. Proto nikdy nikde nevydržela. Z lásky k ní jsem ji všechno postupně naučil.
Nakonec nastoupila do práce, kde přečkala i zkušební dobu. Jsem na ni hrdý. Dokonce zavolala otčímovi a omluvila se mu za svoji hrubost. Měsíčně mu ze své výplaty posílá pár korun, aby přežil. Jsem rád, že jsem jí pomohl se změnit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.