Facebook
Instagram
Pan Miloslav žil v tom, že když jde ven na zdravotní procházku, jeho žena si doma čte. Po čase zjistil, že jeho žena volá na číslo jisté věštkyni a věří tomu, co jí dotyčná říká, i když vždy tvrdila, že je to nesmysl, který stojí hodně peněz. Co ji k tomu dohnalo?
Když běžela v televizi upoutávka na to, že pokud jste zvědaví, kam se váš život ubírá, zavolejte věštci, vždycky jsme se tomu s manželkou Libuší (66) smáli.
Každý měl svoji zábavu
Žena pak vždycky pronesla: „To mi řekni, kdo tam za takové peníze může volat? Podle mě se tomu stejně nedá věřit.“ Byl jsem rád, že na to má zdravý názor. Sám jsem z vyprávění znal, že jsou mezi námi tací, kteří na věštbu po telefonu věří a utratí za to majlant. To už bych snesl lépe, kdyby se Libuše rozhodla věštkyni navštívit osobně. Ovšem i o tom si myslím svoje.
Vzhledem k tomu, že jsme pořád doma, protože je nouzový stav, je čím dál těžší se zabavit. Pro nás seniory je největším společníkem právě televize. Snažíme se chodit alespoň ven, ale teď v zimě to v tomto pochmurném počasí jde jen omezeně. Takže ráno vstaneme, zacvičíme si a pak uděláme snídani. Když to jde, jdeme ven, když ne, usedáme k televizi.
Já jsem byl vždycky velmi aktivní, takže pro mě je tento čas vyloženě utrpení. Koukat od rána do večera na obrazovku a poslouchat nesmysly. Proto jdu ven i v dešti. Libuše se mnou přestala chodit, protože jí takové počasí zkrátka vadí. Tvrdila, že po dobu, co budu pryč, si bude aspoň v klidu číst. Koneckonců, nemuseli jsme spolu být celý den.
Chovala se divně
Každé dopoledne jsem se na dvě hodiny sebral a šel jsem udělat svoje kolečko. Libuše si zatím doma četla. Nebo to alespoň tvrdila. Po týdnu, co jsem se venčil sám, mi při odchodu řekla: „Dávej na sebe pozor. Karty říkaly, že ti hrozí nebezpečí.“ Nějak zvlášť jsem to neřešil. Vzal jsem si kabát a šel jsem.
Když jsem se vrátil, hned se mě ptala: „Tak co, stalo se něco výjimečného?“ „Ne, šel jsem stejnou trasu jako každý den,“ odpověděl jsem. „Hm, to je divné, tak se karty asi spletly,“ podotkla. Stále mi to nedocházelo. Další dny mi vždy řekla, na co si mám dát venku pozor. Mockrát jsem ji prosil, aby šla se mnou, protože mě přestalo bavit chodit pořád sám.
Libuše vyloženě odmítala, byla celé dny zalezlá doma, ale nevadilo jí to. Vlastně jsem ji tak trochu obdivoval, protože já bych se zbláznil. Také nám začala chystat jiné večeře. Byly na můj vkus zbytečně moc zdravé. „Co ta změna? Rybu jsme neměli ani nepamatuji,“ ptal jsem se. „Věštkyně Matylda říkala, abychom jedli zdravě, vyhneme se tak nemocem,“ pronesla žena suše.
Volala si o budoucnost
Málem jsem se rybou udusil. „Jaká věštkyně? Kdo je Matylda?“ Vtom se z televize ozvala znělka. My o vlku a on byl v televizi. „Nechceš mi, doufám, říct, že ses snížila k tomu, že tam voláš, viď? Řekni mi, prosím, že jsem to celé špatně pochopil.“ Libuše zrudla a začala koktat. „Jednou, když jsi šel ven sám, jsem to jen zkusila. Jenže se mi to zalíbilo, a tak tam volám vždycky, když jsi pryč.“
Musel jsem se chytnout za srdce, aby mě to nepoložilo. „Víš, kolik takový hovor stojí? Navíc jsi sama říkala, že se tomu nedá věřit. Co tě to napadlo?“ Přiznala se, že byla zvědavá a dohnala ji nuda, tak si svůj den chtěla zpestřit. Místo toho udělala vítr v našich důchodcovských peněženkách. Už zase povinně chodí se mnou na procházky. U zdravého jídla jsme ale zůstali.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
