Facebook
Instagram
Eva si myslela, že vzteklá nálada, kterou poslední dobou její přítel měl, pramenila z deprese kolem pandemie. Když ji po jedné hádce opustil, dozvěděla se, že s pandemií to nemělo nic společného.
Marek byl poslední tři měsíce hodně podrážděný a musela jsem kolem něj pořád chodit po špičkách, jinak z toho byla hádka jako trám.
Sváděl to na pandemii
Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale vždycky mě odbyl stejnou větou: „Blbá pandemie. Chtěl bych si už zajít na pivko, pokecat s kámošema a tak.“ Bylo jedno, že jsem nakoupila alespoň lahvové pivo, Marek říkal, že to není ono a chce točené.
Bylo to mezi námi špatné
Po dvou měsících už jsem ztratila veškerou chuť vymýšlet nějaké aktivity a soustředila jsem se jen na práci a na to, aby bylo doma uklizeno a navařeno. Jinak jsme spolu prakticky nemluvili, milování se rovněž vytratilo. Říkala jsem si, že to brzy skončí a bude nám zase dobře, ale Marek za mnou jednou večer přiběhl do koupelny, když jsem se koupala, a křičel na mě naprosté nesmysly.
„Tak ty mě podvádíš a nejsi schopná mi to ani oznámit?! No jo, že se divím, když jsem teď k ničemu, viď?“ křičel a se slovy, že mi nebude stát v cestě, prásknul dveřmi.
Hned jsem vylezla z vany, abychom si to vyjasnili, žádného milence jsem totiž neměla. Jenže Marek tam už nebyl. Viděla jsem jen z okna, jak odjíždí, a když jsem mu volala, nezvedal to. Nechápala jsem, co se stalo, a hlavně kam jel.
Měl to naplánované
V noci jsem nespala, pořád jsem mu zkoušela volat a psala jsem, že jde o nějaké nedorozumění. On mi odepsal až ráno, ať se ani nepokouším z něj dělat vola a že je mezi námi konec. Jeho poslední zpráva zněla: „Prosím tě, abys to respektovala, potřebuju být sám.“ Až tehdy jsem si všimla, že jeho oblečení bylo pryč a úplně jsem se z toho sesypala.
Snížila jsem se dokonce k tomu, že jsem napsala zprávu i jeho kamarádovi, aby mu vysvětlil, že se opravdu spletl, ale bezúspěšně. Týden poté jsem jela do obchodu a na parkovišti jsem ho viděla, jak se vede za ruku s jinou holkou. Strašně se smáli, nasedli spolu do auta a jeli pryč. Do obchodu jsem ani nešla, seděla jsem v autě jak opařená a tekly mi slzy.
Ten zbabělec mě osočil, jen aby mě opustil. Neříkám, že by to bolelo méně, ale kdyby mi narovinu řekl, že někoho potkal, vzala bych to asi lépe.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
