Anežka (49): Za své děti bych položila život. Řekly mi ale krutou pravdu a dost to bolelo

Jardu jsem potkala, když jsem byla ještě mladá a hloupá. Moje maminka se mi ho už od začátku snažila rozmluvit, ale já ji neposlouchala. Jenže měla pravdu, Jarda často lhal, pil a byly dny, kdy pro ránu nešel daleko. Ulevilo se mi, když jsem sebrala odvahu a rozvedla se s ním. Jediné dobré, co vzniklo z našeho manželství, jsou moje děti Anna (26) a Adam (24).

S Jardou jsem se rozvedla, když byly Adámkovi dva roky, takže jsem je vychovávala sama. On se o ně nestaral, ani když jsme spolu žili, takže to nebyl takový rozdíl, akorát ubylo křiku a nepříjemných hádek.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (35): Manžel si nechal udělat test otcovství. Výsledek mě šokoval, na nevěru jsem totiž zapomněla (+AUDIO)

Zůstala jsem sama

Anička šla studovat vysokou a odstěhovala se do Prahy. Měla jsem o ni velký strach a volala jsem jí několikrát za den. Zůstal mi alespoň Adam, ale i ten se brzo odstěhoval. Naštěstí ke mně jezdily na víkendy, takže to bylo fajn. Postupem času se ale návštěvy smrštily jednou do měsíce, a to už bylo pro mě málo. Oba mi vysvětlovali, že mají hodně práce a přijedou další víkend, ale pak zase nepřijeli. Navíc si Anička našla přítele a chtěla s ním pořád být. Nabídla jsem jí, že můžou přijet spolu, ale to se jí nelíbilo. „Na setkání s mámou je brzo,“ smála se a já se to snažila pochopit.

Když byly Vánoce, napekla jsem hromadu cukroví, obě děti přijely a já byla nejšťastnější máma pod sluncem. Jenže druhý den se Anička sbalila, že se musí vrátit, protože chce trávit svátky i s přítelem Pavlem. Adam odjel den po ní. Silvestra jsem slavila sama a vlastně ani nebylo co slavit, usnula jsem v deset, děti mi stejně telefon nebraly.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (61): V šedesáti jsem se nechala tetovat a začínám druhý život. Děti si myslí, že jsem mimo

To jsem nečekala

Druhý den jsem jim volala, ale Adam to nebral a Anička to sice zvedla, ale byla značně nepříjemná. Ptala jsem se jí, jak si užila Silvestra, ale vůbec se nechtěla bavit. Znělo to, že je nastydlá, tak jsem jí hned poradila, ať si dá zázvor do čaje a než jsem to stačila doříct, začala hystericky vyvádět, že už to přeháním, nikdo o moje rady nestojí a položila to.

Adam se ozval až večer: „Co potřebuješ?“ zněla jeho první věta. Zajímalo mě, jak se měl, ale byl otrávený jako Anička. „Ježiši, mám se každej den dobře. Zítra se budu mít taky dobře, tak ani nemusíš volat. Musím jít, ahoj.“ A v tu chvíli jsem se rozbrečela. Čekala jsem, že se mi alespoň jeden z nich omluví, ale dostala jsem od dcery smsku, abych si uvědomila, že má svůj život a nemůžu jí stát pořád za zadkem. Děti jsou to jediné, z čeho jsem měla vždycky radost. Dýchala bych pro ně a dala bych jim vše, co by si přály. Ony si ale přály, abych jim dala pokoj, a tak jsem se stáhla a neozývala se.

Po měsíci přijeli oba společně a vyříkali jsme si to. Já už na ně netlačím a oni už to také berou trochu jinak, když jsem jim vysvětlovala, proč to dělám. Až budou mít jednou děti, tak to pochopí.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (43): Mám krizi středního věku. Flirtuji i se svým šestnáctiletým sousedem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.