Vlaďka (43): Mám krizi středního věku. Flirtuji i se svým šestnáctiletým sousedem

Vlaďka (43): Mám krizi středního věku. Flirtuji i se svým šestnáctiletým sousedem

Většina z nás si myslí, že krize středního věku postihuje převážně muže. Není tomu tak. Své o tom ví i paní Vlaďka, která měla spoustu volného času a manžel byl věčně na cestách. O tom, jak se vše zvrtlo, si můžete nyní přečíst.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 08. 05. 2020 07:30

Jmenuji se Vlaďka. Jsem taková normální ženská ve středních letech. Dcera bydlí jinde, má zkrátka svůj život. A můj manžel Pepa jezdí už dvacet let s kamionem po Evropě. Domů jezdí málo, ohřeje se tu pár dní, které většinou prospí. A já mu mezitím chystám oblečení a jídlo na další cestu.

Samota dělá své

Člověk si zvykne na všechno, ale je pravda, že jakmile se dcera odstěhovala, pocítila jsem velké prázdno. Na Pepu jsem se těšila o to víc, ale na jeho návycích se nic nezměnilo. Přijel, najedl se, usnul u televize a zase odjel.

Jednoho dne jsem vytáhla sekačku a chtěla posekat zahradu. Nešlo mi to. Vztekala jsem se a vykřikovala. Až jel kolem sousedovic kluk na kole. Moc dobře ho znám, s jeho mámou si dáváme u plotu kávu. Jak mě viděl v boji se sekačkou, rozhodl se pomoct. "Díky Vojto, jsi moje záchrana. Já už jsem na takové věci stará," řekla jsem.

Vojta si mě prohlédl a řekl: "Jak stará? Vždyť jste ještě dobrá!" Dobrá? Musela jsem se zasmát. Když mi sekačku zprovoznil, nabídl se, že trávu i poseká. Při odchodu ještě zvolal: "Mějte se. A buďte dobrá." Normálně mi to zalichotilo.

Běžela jsem k zrcadlu

Je zvláštní, jak jedna věta může změnit vnímání člověka. Koukala jsem se na sebe do zrcadla a najednou jsem neviděla žádné vrásky, nedokonalosti zmizely a já byla prostě dobrá. Šla jsem do dceřina pokoje a prohrabala její skříň, jestli bych něco z jejího oblečení unosila. Díkybohu jsem se léta udržovala. Natáhla jsem na sebe šaty s rozparkem a vyrazila do města. Zašla jsem si ke kadeřnici a na nákupy. Všimla jsem si, že po mně chlapi pokukují a cítila se báječně. Ženy koukaly hůř, ale to mě netrápilo. Byla jsem dobrá.

Trocha flirtu ještě nikomu neublížila

Když jsem vystupovala z auta, vysypaly se mi tašky. A opět se objevil můj zachránce. "Vojto, ty jdeš jak na zavolanou, pomůžeš mi?" zamrkala jsem. Vojta přišel, ale jen koukal a neřekl nic. Donesl mi tašky až do kuchyně a pořád koukal. "Tak co myslíš? Jsem pořád dobrá?" zasmála jsem se, přišla jsem si jako dvacítka. "Jste dost dobrá. Musím jít," odvětil a zmizel.

Druhý den jsem poprosila jeho mámu Martinu, jestli by ho ke mně neposlala, že potřebuji něco opravit. Nechtěla jsem si s ním nic začít, jen mi dělalo dobře, že na mě konečně někdo obdivně kouká. Měla jsem výstřih a sukni a byla u něj blíže než obvykle. Stačilo mi jen to, že se díval.

A pak přišla změna

Když mi Vojta dopoledne štípal dříví, přijel domů Pepa. Podíval se na nás a šokovaně pronesl: "Co to tu děláte? A co to máš na sobě?" Musela jsem se smát, ale Pepovi do smíchu nebylo. Popadl mě za ruku a odtáhl domů.

"Tak, a teď mě propleskne,“ pomyslela jsem si. Místo toho mě políbil a řekl: "Ty jsi úplně jiná." "Já vím, jsem dobrá," zasmála jsem a až do večera jsme se nehnuli z postele. Takový konec jsem nečekala. Pepa mi slíbil, že si v práci zařídí jízdy o něco blíže k domovu. Všechno zlé je k něčemu dobré. Ale na Vojtu si ráda zamrkám pořád.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články