Marie (61): V šedesáti jsem se nechala tetovat a začínám druhý život. Děti si myslí, že jsem mimo

Celý život jsem stála oddaně po boku svého muže Rudy. Vychovali jsme spolu tři děti a radovali se z vnoučat. Jenže jednoho dne jsem si všimla, že Ruda chodí častěji na záchod a stěžuje si na bolest dole v zádech. Měl nádor velký jako pěst, a i když mu odstranili jednu ledvinu, měl plno metastáz. Nejhorší bylo se dívat na to, jak ho postupně ztrácím.

Chtěla jsem mu splnit všechna přání, která měl. Ruda mluvil o tom, že by se chtěl ještě podívat do Říma a cestovat s karavanem po naší republice, jenže to už nebylo možné. Bylo mu hůř a hůř a do roka svůj boj prohrál.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (30): Po hádce s manželem jsem se psychicky blokla. I když jsme už v pohodě, nedokážu s ním nic mít

Zdrtilo mě to

Zhroutil se mi svět. Ruda byl moje opora a životní láska. Dlouho jsem s nikým nechtěla mluvit a poprosila děti, aby mi daly čas a nejezdily. Dcera si usmyslela, že mi koupí pejska, abych se měla o koho starat. Bylo to fajn, ale pořád jsem večer usínala smutná, s myšlenkami na Rudu.

Pak onemocněla i moje fenka a umřela také. A v tom jsem dostala strach, že to může postihnout každou chvíli i mně a nestihla jsem ještě plno věcí. Rozhodla jsem se, že budu plnit sny nejen svoje, ale i ty, co měl Ruda. Vzpomínala jsem, jak jsme v mládí jeden druhému kreslili fixou na ruku tetování s našimi jmény a kolem bylo spoustu srdíček. Bylo to až komické, ale byla to prostě taková naše značka.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (28): Chtěla bych chlapa, ale nemůžu o pořádného zavadit. Nadřízený mi udělal nabídku

Nabrala jsem druhý dech

Šla jsem do tetovacího salonu a sdělila tam svoje přání. Nebyl to problém, domluvili jsme si termín a já se pyšnila vytetovaným jménem Ruda a dokola ho rámovala červená srdíčka. Když to děti viděly, rozesmály se na celé kolo a ťukaly si na čelo. Nechala jsem si znovu obarvit vlasy, ale tím to zdaleka nekončilo. Rozhodla jsem se vybrat všechny úspory a chtěla si koupit karavan. Jenže jsem se nakonec bála, že to nebudu umět řídit, a tak jsem začala cestovat.

První cesta byl poznávací zájezd do Říma. Bylo to tam kouzelné a měla jsem pocit, jako by tam se mnou byl i Ruda. Pak jsem navštívila Paříž, Vídeň, Irsko a Barcelonu. Užívala jsem si, jako by každý den měl být ten poslední. Na co jsme měli celý život peníze „pod polštářem“, když jsme si je nestihli společně užít? Děti o mě mají strach a dcera se chce ke mně nastěhovat, aby se o mě starala. Prý jsem mimo a musím brzdit. Ale já nechci brzdit, cítím, že se teprve rozjíždím. Chtěla bych pozvat svoji kamarádku na Havaj a plavat tam s delfíny, tak doufám, že nám to vyjde a zvládneme to.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (27): Švagrová se k mému bratru chová jako ke kusu hadru. Zaslechla jsem jejich rozhovor

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.