
Eva pochopila, že jí manžel neříká pravdu a nechodí za kamarádem, když v jeho bundě našla účtenku z luxusní kavárny. Druhý den se tam vypravila a přistihla ho s cizí ženou.
Dlouho jsem se učila neklást otázky, na které jsem nechtěla znát odpovědi. Náš život byl klidný a předvídatelný, dokud jedna nevinná věta o schůzce s kamarádem nezazněla jako falešný tón.
Manžel chodil za kamarádem
„Vrátím se později, jdu za Alešem,“ prohodil Marek jen tak mimochodem, když si zapínal bundu. Všimla jsem si, že je až příliš upravený. Dokonce si vzal čistou košili. Když jsem poznamenala, že Aleš měl být na služební cestě, na vteřinu zaváhal, ale pak se rychle usmál a odešel.
Vrátil se kolem desáté a sálala z něj cizí vůně. „Ten Aleš se musel neuvěřitelně změnit, když takhle voní,“ řekla jsem klidně, než se zavřel v koupelně. Došlo mi, že ten „kamarád“ zřejmě nenosí kalhoty, ale minisukni.
Tu noc jsem dlouho nemohla usnout. Marek se ráno tvářil, jako by se nic nestalo, ale viděla jsem, jak se mu třesou ruce, když si nasazoval hodinky. Jakmile odešel, prohledala jsem kapsy u bundy, kterou měl na sobě předchozí večer. Našla jsem účtenku z jedné luxusní kavárny. Bylo na ní víno a dva dezerty, což jen potvrdilo moje nejhorší obavy.
Řekl mi pravdu
Odpoledne mě nohy samy zavedly k té kavárně z účtenky. Stála jsem na druhé straně ulice a dívala se přes sklo. U stolku v rohu seděl můj muž a mladá žena s rozpuštěnými vlasy. Smála se a Marek se k ní nakláněl přesně tak, jako se kdysi nakláněl ke mně. Chvíli jsem tam stála, pak jsem odešla domů. Všechny dílky skládačky do sebe konečně zapadly a já pocítila zvláštní, chladný klid.
Když Marek dorazil domů, už jsem na něj čekala v obýváku. Řekla jsem, že jsem je viděla spolu. Zbledl a těžce dosedl do křesla. Chtěl mi to vysvětlit. „Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ přerušila jsem ho a zeptala se, jak se jmenuje. Když vyslovil jméno Lucie, znělo to tak obyčejně, až mě to zabolelo. Zeptala jsem se, jestli to hodlá skončit, ale jeho dlouhé mlčení mi dalo jasnou odpověď. V tu chvíli jsem pochopila, že náš vztah definitivně skončil.
Marek mlčky sledoval, jak si oblékám kabát a beru kabelku. „Kam jdeš?“ zeptal se tiše. Odpověděla jsem, že jdu tam, kde nebudu muset hádat, jestli mi někdo říká pravdu. Když jsem za sebou zavřela dveře, cítila jsem, že se mi s každým krokem dýchá o něco lépe. Stále to bolelo a věděla jsem, že ještě dlouho bude. Přesto jsem přesvědčená, že jsem udělala správnou věc. Takový muž si mě nezaslouží.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




