Monika (41): Můj manžel nedokázal přestat s nevěrami. Tvrdě za to zaplatil

Posledních deset let jsem byla dokonalou manželkou. Alespoň to všichni říkali – přátelé, sousedé, rodina. „Ty a Marek máte tak krásné manželství...“ tuhle větu jsem slyšela tolikrát, že jsem tomu sama začala věřit. Můj manžel byl mistr iluzí. Chlap, který dokázal okouzlit i servírku, zatímco jsem čekala u stolu na jídlo. A já byla ta tichá, trpělivá žena, která dělala, že nic nevidí...

Olga (40): Manžel se po příchodu z práce vždycky osprchoval. Dnes už vím, že to nebylo kvůli potu

Snášela jsem manželovu nevěru

Roky jsem si namlouvala, že je to jen fáze, že ho to přejde. Že muži už jsou prostě takoví a skutečná láska znamená umět odpustit. A já odpouštěla. Jenže každá jeho nevěra ve mně zanechala šrám. Marek neměl tušení o složce v mém počítači, nevinně nazvané „Účtenky“. Nevěděl o fotkách, které jsem pořizovala, když jsem ho sledovala před hotely. Nevěděl o mailech, které jsem pečlivě archivovala.

Nikdy jsem nedělala scény. Mlčela jsem. Ale moje mlčení se časem změnilo v plán. Pravda byla taková, že jsem se bála odejít. Ne proto, že bych ho milovala – bála jsem se samoty, prázdného bytu, Vánoc strávených jen s televizí. Bála jsem se žít bez jeho polopravd, bez role „Markovy manželky“.

Jenže v jednu chvíli jsem se bát přestala. Nevím, jestli za to mohly všechny ty noci, kdy jsem usínala sama, a ráno poslouchala lži o dlouhých poradách nebo služebních cestách. Anebo to, že jsem se podívala do zrcadla a konečně uviděla ženu, která si zaslouží víc než drobky jeho pozornosti.

Magda (38): Manžel mě přesvědčil, ať zůstanu doma kvůli dětem. Když odešel k mladší milence, zbyly mi jen děti, dům a deprese

Neměl žádné zábrany

„Moniko, zítra jedu na služebku. Vrátím se v neděli,“ řekl jednou Marek, aniž by zvedl oči od telefonu.

Přikývla jsem a dělala, že nic necítím. „Jasně, chápu,“ odpověděla jsem klidně.

Vzpomněla jsem si, jak jsem se kdysi vyptávala na každou takovou cestu, jak jsem hledala smysl v jeho vyhýbavých odpovědích. Dnes už jsem se ptát nemusela. Věděla jsem, že nejde o práci. Jeho poslední známost se na sociálních sítích ráda chlubila tím, kde tráví víkendy. Stačil mi jediný pohled na její profil a znala jsem celý itinerář svého manžela.

Léta jsem toužila říct mu, co si o tom všem myslím, ale teď, když jsem konečně byla připravená, jsem nehodlala plýtvat slovy. Marek už byl odsouzený. Jen o tom ještě nevěděl...

Sandra (30): Jako mstu za manželovu nevěru jsem jeho věci poslala milence. Přiložila jsem i svoje svatební šaty a vzkaz

Bála jsem se zůstat sama

Právník už několik týdnů čekal na můj signál. Stačilo jediné slovo a spustila se mašinérie, která Markovi zničí život stejně jako on celé roky ničil ten můj. Všechny dokumenty už byly připravené. Převody na moje konto, papíry k jeho odhlášení z bytu – který byl ostatně psaný na mě. Dlouho jsem se tvářila lhostejně, ale teď přišel čas jednat.

Každý jeho krok, každá smyšlená cesta, každá falešná schůzka pro mě byly dalšími kameny do základů toho, co mělo přijít. Tentokrát jsem už necítila strach. Jen satisfakci. Usmála jsem se. To byla ta chvíle, na kterou jsem čekala.

„Paní Moniko, gratuluji. Jen málokdo je takhle dobře připravený. Váš manžel asi nemá ponětí, co ho čeká,“ řekl právník.

Přikývla jsem a srdce mi bušilo. Ještě před pár měsíci bych se třásla nervozitou už jen při pomyšlení na schůzku s právníkem. Teď jsem cítila, jako by se mi konečně vracel dech, který mi celé roky chyběl. „Víte, pane doktore, celé roky jsem se bála zůstat sama. Ale ještě víc jsem se bála zůstat s ním až do konce života,“ řekla jsem náhle, sama překvapená svými slovy.

„A tohle je ten nejlepší okamžik, kdy se přestat bát,“ odpověděl klidně.

Věděla jsem, že toho dne Marek neztratí jen manželku – přijde i o celé to divadélko, v němž roky hrál hlavní roli. Tentokrát jsem byla režisérkou já.

Anežka (37): Omylem jsem otevřela manželův kufr. Hned mi bylo jasné, že z další služební cesty se nevrátí

Manžel byl v šoku

Vrátila jsem se do bytu a hned jsem se pustila do balení Markových věcí. Pak jsem objednala kurýra a nechala je poslat jeho matce. Ta celé roky předstírala, že nevidí, jaký Marek je ve skutečnosti. Teď bude mít příležitost přijmout svého syna i s celou jeho „výbavou“. Potom jsem zavolala zámečníka, aby vyměnil zámky, a koupila jsem si jednosměrnou letenku do Španělska.

O dva dny později jsem seděla na terase hotelu v Malaze, popíjela kávu a dívala se na klidné vlny. Moře mělo v sobě něco uklidňujícího. Pořád jsem měla pocit, že mi každou chvíli zazvoní telefon a Marek bude chtít vědět, kde jsem, s kým a proč. Ale telefon mlčel. Ještě nevěděl, že jsem zmizela doopravdy.

V den, kdy se vrátil ze „služebky“, mi volal čtyřikrát. Nezvedla jsem to. Po pátém telefonátu přišla SMS: „Moniko, co se děje? Nemůžu se dostat do bytu! Proč jsou moje věci u mámy? Kde jsi?“

Chvíli jsem zírala na displej. Představila jsem si Marka, jak stojí u dveří, je zmatený a možná se v něm probouzí strach, který nikdy předtím nepoznal. Vždycky měl pocit, že mu patří všechno.

„Odpočívám. Ty bys měl taky. Možná konečně najdeš svoje místo,“ odepsala jsem stručně. Odpověď už nepřišla. Věděla jsem, že Marek právě přemýšlí, co se vlastně stalo. A já jsem poprvé po letech nečekala, až se domů vrátí muž, který mě podvádí...

Další příběhy ze života →

Jitka (38): Po návratu z dovolené jsem přistihla manžela s milenkou. Bohužel to viděly i děti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].