Alice (34): Můj manžel vždycky tvrdil, že nechce děti. Šokovalo mě, že má dceru s jinou

Poznali jsme se na vysoké škole – já studovala psychologii, on podnikový management. Okamžitě to mezi námi zajiskřilo. Martin byl klidný, pozorný a organizovaný, není divu, že mě přitahoval. Na rozdíl od jiných mužů mi opravdu uměl naslouchat. Viděla jsem v něm spřízněnou duši.

O ruku mě požádal už pár měsíců po našem seznámení. Ani na okamžik jsem nezaváhala – tohle byl muž, se kterým jsem chtěla zestárnout. Když jsem u oltáře řekla to kouzelné ano, byla jsem nejšťastnější ženou na světě. Jenže už vidím, co jsem tehdy neviděla – měla jsem růžové brýle. Byla jsem přesvědčená, že máme stejné hodnoty a chceme od života to samé. Pravda ale je, že jsme o tom nikdy doopravdy nemluvili. Byla to velká chyba, kterou dělá spousta párů. A já jsem se o jejích následcích přesvědčila na vlastní kůži...

Aneta (25): Přítel mě donutil k potratu, protože se otcem ještě stát nechtěl. Po pár měsících už ale čeká dítě s jinou

Chtěla jsem se stát mámou

První dva roky našeho manželství byly krásné. Věděla jsem, že idyla nepotrvá věčně, ale byla jsem optimistická. Považovala jsem nás za pevný a sehraný pár, který zvládne každou překážku. Jenže pořád jsem měla pocit, že nám něco chybí. Tím chybějícím dílkem bylo dítě. Vždycky jsem chtěla být mámou. Před svatbou jsem se Martina neptala, co si myslí o dětech, automaticky jsem předpokládala, že to máme stejně.

Když jsem pak začala mluvit o dítěti, jen se usmíval. „Vždyť není kam spěchat, ne?“ nadhodil.

„To ne, ale víš, že moje biologické hodiny tikají.“

„Miláčku, rozumím, ale ještě je čas.“

„Neříkej, že nechceš děti...“

„Chci, jen si myslím, že bychom si ještě měli užít jeden druhého,“ uklidňoval mě.

Věřila jsem mu a trpělivě jsem čekala, ale nic se nedělo. Občas jsem to téma znovu otevřela, ale nikdy jsem nedostala jasnou odpověď.

Zdeňka (41): Můj bývalý manžel mi zničil poslední naději na vlastní dítě. Pak mě opustil a odešel za jinou ženou

Manžel nechce děti

Jednoho dne jsem na něj zatlačila víc. „Nevím, jestli to vůbec chci,“ přiznal a úplně mě tím odzbrojil. „Nedokážu si představit, že bych byl táta.“

Nevěřícně jsem na něj koukala. Doufala jsem, že si to časem rozmyslí, že to pro něj bude stejně přirozený krok jako pro mě. „Prosím tě, byl bys skvělý táta...“ řekla jsem.

„Máme jeden druhého, a to mi stačí,“ odpověděl klidně, ale rozhodně.

Zkoušela jsem ho ještě párkrát přesvědčit, ale bylo to marné. Nakonec mi přímo řekl, ať mu s tím dám pokoj – děti prostě nechce.

Byla jsem zdrcená. Uvědomila jsem si, že k rodičovství ho nemůžu donutit. Nezbylo mi nic jiného než se smířit s tím, že děti mít nebudeme. Trápilo mě to, ale nic jsem s tím nezmohla. Když jsem stála vedle něj u oltáře, netušila jsem, že jednou to dopadne takhle...

Petra (27): Můj snoubenec čeká dítě s jinou. Na druhou šanci může zapomenout, svatba nebude

Manžel čeká dítě s jinou

Byl čtvrtek – to si pamatuji přesně a nikdy na to nezapomenu. Po práci jsem šla do obchodního centra. Na chvíli jsem se zastavila v drogerii a narazila na známou. „Gratuluju!“ rozzářila se. „To je skvělé – budeš maminka!“

„Prosím?“ nechápala jsem, o čem mluví.

Rychle jí došlo, že je něco špatně, a vysvětlila mi, že to má od Martina. On totiž čeká dítě. Bohužel ne se mnou. Řekla to jen tak mimochodem a rychle se rozloučila. Já ale zůstala stát jako přimražená, s hlavou v mlze a nohama z olova.

Nevím, jak jsem se dostala domů. Martin seděl v obýváku a díval se na televizi. „Je to pravda?“ zeptala jsem se a hlas se mi třásl.

„Co myslíš?“ podíval se na mě nechápavě.

„Že budeš mít dítě...“ hlesla jsem.

Chvíli na mě jen koukal, pak přikývl. Ukázalo se, že měl poměr s kolegyní a ta otěhotněla. Vyprávěl mi to bez špetky emocí a právě ta jeho lhostejnost mě bolela nejvíc. Řekl, že se to „prostě stalo“ a že když se o těhotenství dozvěděl, rozhodl se „převzít odpovědnost“. Škoda, že přitom nepomyslel na to, že ničí můj život...

Petra (33): Chodila jsem dlouhé měsíce s mužem, který během té doby zplodil dítě s jinou

Zradil mě

Do měsíce se odstěhoval. Částečně se mi ulevilo, že ho nemusím vídat, ale zároveň jsem měla vztek. Došlo mi, že možná jen nechtěl dítě se mnou. Možná mě ani nikdy nemiloval. Rozvod proběhl rychle. Neměl ani tolik slušnosti, aby se mi omluvil. V soudní síni se na mě vůbec nepodíval. Nevím, co jsem čekala – ale tohle ne.

Snažím se znovu postavit na nohy, ale je to hrozně těžké. Jsou dny, kdy mám problém vůbec vstát z postele. Nedávno jsem na sociálních sítích viděla fotku Martina s malou dcerkou a u toho bylo napsáno: „Nejšťastnější den mého života.“ Byla to pro mě rána pod pás. Proč prostě nebyl upřímný?

Nevím, jestli se někdy stanu matkou. Teď na to nemám ani pomyšlení, nejdřív musím dát dohromady sama sebe. Moje psychika je křehká. Začínám ztrácet víru, že mě v životě ještě potká něco dobrého...

Další příběhy ze života →

Lada (44): Manžel mě opustil kvůli těhotné kolegyni. Po letech se vrátil s dítětem v náručí a prosbou o druhou šanci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].