Petra (27): Když dcera začala říkat mami babičce, věděla jsem, že musím něco změnit. Nechci kvůli práci přijít o důležité okamžiky

Vždycky jsem si přála velkou rodinu a hodného manžela. Bohužel se zatím zdá, že se mi to nesplní. Jsem totiž sama s roční dcerou. A není to vůbec jednoduché, i když jsem za malou ráda a drží mě nad vodou.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (36): Každý den si myslím, že jsem selhala jako matka. Moje děti se neustále perou a nadávají si

Chtěla jsem, abychom se měly lépe

Otěhotněla jsem nečekaně s mužem, se kterým jsme byli půl roku. I tak jsem naivně doufala, že mě miluje. Porodila jsem v osmém měsíci. Malá byla zdravá, ale zůstaly jsme samy. Karolínčin otec ze dne na den zmizel – prý na dítě ještě není připravený. Já také nebyla, ale musela jsem to zvládnout.

První měsíce jsem fungovala jako robot. Bezesné noci, pláč, strach o malou i naši budoucnost mě vyčerpávaly. Jediný, kdo mě držel nad vodou, byla máma. Pomáhala, jak mohla. „Kdykoli budeš potřebovat, klidně ti Káju pohlídám,“ říkala často.

Po půl roce se mi nečekaně ozvali z práce. Nabídli mi částečný úvazek. Byla jsem zaskočená a nechala si čas na rozmyšlenou. Na jedné straně jsem se chtěla dostat mezi lidi, přijít na jiné myšlenky a něco vydělat, zároveň jsem nevěděla, jak to skloubit s péčí o malou. Máma mi ale hned řekla, ať neváhám. Milovala Káju od prvního dne a nabídla se, že se o ni postará.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (58): Snacha nezvládala mateřství, a tak na nějakou dobu opustila svoje děti. Nechápu to, ženy dneska nic nevydrží

Okamžik, který mě dost zabolel

První měsíce byly fajn. Do práce jsem chodila jen tři dny v týdnu, zbytek jsem trávila s malou. A na nový režim jsme si všechny rychle zvykly. Jen tu bylo něco, co mě později pořádně zaskočilo. Čím víc byla dcerka s babičkou, tím víc mi připadalo, že se mi vzdaluje. Víc poslouchala babičku než mě. Když jsem přišla domů a chtěla ji obejmout, jen se na mě pousmála a běžela za mámou. Bylo mi to tak líto...

Jednou jsem přišla domů dřív. Schválně jsem nezvonila a slyšela, jak volá z pokojíčku: „Mami, mami, pojď si hrát!“ Máma přišla a začala si s ní povídat, jako by se nic nedělo. Mě to ale pořádně zabolelo.

„Víš, že ti říká mami?“ zeptala jsem se večer mámy.

„To je jen tak, plete si to. Vždyť je ještě malinká,“ snažila se mě uklidnit.

Ale mně se sevřelo srdce. Malá už skoro neví, kdo jsem, a já postupně přicházím o důležité okamžiky v jejím životě. Jsem samozřejmě ráda, že si s babičkou rozumí, ale zjistila jsem, že žárlím. Já jsem přeci její máma! Ta nejdůležitější osoba. Ta, kterou má milovat nejvíc na světě.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (34): Šéfová mě šikanovala jen proto, že mám něco, po čem ona toužila. Je mi jí vlastně líto

Čas s dcerou je důležitější

Další dny jsem chodila jako tělo bez duše. I v práci si všimli, že jsem duchem mimo. Najednou mi to vysedávání v kanceláři a honění se za čísly přišlo absurdní. Uvědomila jsem si, že přicházím o to nejcennější - dceřina první slova, pokroky, zážitky. Jen proto, že jsem se bála, že to bez práce finančně neutáhnu.

Nakonec jsem se rozhodla. Dala jsem výpověď a rozhodla se být doma s malou. Nechci jednou litovat, že jsem něco propásla. A i když to není jednoduché, jsem klidnější. Když mě dcera obejme a řekne „maminko“, vím, že jsem udělala dobře. Práce počká, peníze nějak přijdou, ale tohle období už se nevrátí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (55): Varování před nechtěným těhotenstvím jsem brala natolik vážně, až jsem mateřství nestihla