Klára (34): Šéfová mě šikanovala jen proto, že mám něco, po čem ona toužila. Je mi jí vlastně líto

Chápu, že mít dítě není pro každého. Stejně tak chápu, že někoho trápí, když vytoužené mateřství nepřichází. Co ale nechápu je, že si své trápení nebo nenaplněné touhy musí vylévat na okolí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaruška (64): Snacha mě zklamala. Mateřství ji přestalo brzy bavit a my to musíme s manželem zachraňovat

Návrat se bohužel nevydařil

Do práce jsem se po rodičovské upřímně těšila. Ty tři roky jsem si s dcerkou užila, ale obě už jsme potřebovaly změnu prostředí a jiné vjemy. V práci mi stále drželi místo, a tak jsem byla více klidu. Většina kolegyň a náplň práce měly zůstat stejné. Jediné, co se změnilo, byla šéfová. Nikdo mě ale nevaroval, a tak jsem žila v domnění, že je to fajn ženská. Brzy jsem zjistila, že to byl velký omyl.

Bylo mi jasné, že než se Laurinka ve školce aklimatizuje, bude často nemocná. Abych nedělala hned problémy a často v práci nechyběla, měla jsem domluveno s babičkou, že v případě potřeby vypomůže. I šéfová mi při naší schůzce slibovala, že kdyžtak můžu mít home office. Byla vstřícná, i co se týče pracovní doby. Mohla jsem přicházet a odcházet tak, abych stíhala školku. A tak jsem se s radostí pustila do práce...

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (34): Šéfová se mnou zachází jako s hadrem. Ví, že jsem svobodná matka dvou dětí a potřebuji práci

Nechápala jsem, proč je najednou tak zlá

První týdny byly fajn, naštěstí jsem se do všeho rychle dostala, ale po měsíci se vše změnilo. Moje šéfová, která dřív působila profesionálně, jako by obrátila.

Byl konec měsíce a my museli dodělat několik zakázek. Jako naschvál dcera onemocněla a babička ulehla také. Nezbývalo než se domluvit se šéfovou. „Nemysli si, že budeš mít nějaké úlevy jen proto, že máš dítě,“ řekla mi, když jsem ji žádala o možnost pracovat z domova. Řekla jsem jí tedy, že si budu muset vzít ošetřovačku. To vylítla úplně.

„Jsi tady chvíli a už děláš problémy? Tady to není žádný holubník. Vážně chceš, aby to za tebe zbytek týmu odnesl?“ vyjela na mě. Koukala jsem jako blázen a přemýšlela, proč je najednou tak zlá. Nedovolila jsem si už odporovat a raději se domluvila s manželem. Naštěstí jeho šéf je normální a měl pochopení, takže manželovi bez problémů home office dovolil.

Jenže to nebyl zdaleka první konflikt, co jsem se šéfovou měla. Měla jsem pocit, že jí najednou vadí i moje prostá existence a má radost, když mi může dělat naschvály. Začala mi dávat víc a víc úkolů, nečekané schůzky pozdě odpoledne – a vždycky tak, že jsem sotva stíhala vyzvednout malou ze školky. Celá vystresovaná jsem tam doběhla za pět minut pět. Dcera tam smutně seděla poslední a učitelky se na mě dívaly jako nemožnou matku. Už se nejspíš viděly doma a moje výmluvy je nezajímaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Mateo (25): Šéfová byla trochu suchar, tak jsem chtěl naši poradu trochu uvolnit. Skončilo to mým vyhazovem

Kolegyně mi otevřela oči

Dlouhodobý tlak a stres, který na mě šéfová vyvíjela, se podepsaly i na mém zdraví. Jenže jsem si nemohla dovolit ulehnout. Nechtěla jsem poslouchat další výčitky. Chodila jsem domů jak tělo bez duše a často si pak vše vylévala na dceři nebo manželovi. Bylo mi to líto, ale nedokázala jsem se ovládat. Nezbývalo mnoho a málem jsme se zhroutila.

Jedno odpoledne jsem to už nevydržela a svěřila se kolegyni. „Nevím, co jsem jí udělala,“ vzlykla jsem. „Mám pocit, že si na mě kvůli něčemu zasedla, ale já fakt nevím, co jí může tak vadit. Vždyť je to krásná a úspěšná žena.“

Kolegyně se na mě smutně podívala a tiše řekla: „Víš, ona ti nejspíš závidí spokojenou rodinu. Sama prý strašně chtěla dítě. Dlouho se snažili, ale nevyšlo to. Rozpadl se jí kvůli tomu i dlouholetý vztah. Od té doby žije jen prací.“ Na chvíli se odmlčela a dodala: „Nemyslím, že ti to dělá vědomě, možná se prostě nezvládá koukat na někoho, komu se splnilo to, co ona nemá.“

Zůstala jsem sedět jako opařená. Tohle jsem nečekala. Bylo mi jí na jedné straně líto. Vím, že bych si také život bez dítěte nedokázala představit, ale zároveň mě rozčilovalo, že svou bolest promítá do mého života a chování vůči mně. Nemyslím si, že bych kvůli tomu byla tak zlá a šikanovala ostatní. Ženy, co jsou matky....

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (42): Po návratu z mateřské se ke mně šéfová chovala jako k odpadu. Ze stresu mám poškozené zdraví a jsem bez práce

Neměla jsem sílu s ní bojovat

Cítila jsem se bezmocná. Napadlo mě za šéfovou zajít a vše si s ní vyříkat, ale kolegyně mi to rozmluvila. Nejspíš by stejně nic neuznala a byla by na mě ještě drsnější. Věděla jsem tedy, že pokud zůstanu, bude to neustálý boj, který se podepíše nejen mém zdraví, ale i na náladě v mé milované rodině. Neměla jsem sílu ani chuť bojovat proti něčemu, co nesouviselo se mnou, ale s neštěstím šéfové.

„Podám výpověď,“ řekla jsem doma manželovi. „Ten stres mi za to nestojí.“

A jak jsem řekla, tak jsem udělala. Šéfová byla vytočená a neodpustila si poznámku, že stejně byla chyba vzít do týmu matku, co svou práci nebude brát vážně. Myslela jsem si své a neuvěřitelně se mi ulevilo. Doufám, že mě čeká něco lepšího. Práce, kde nebude vládnout závist, zlost, šikana a diskriminace. A možná i moje bývalá šéfová jednou najde v životě něco, co jí dá smysl a klid.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (37): Psychopatická šéfová si mě vybrala jako svoji asistentku. Uštědřila jsem jí tvrdou školu života