Eliška (32): Na tohle odpoledne nikdy nezapomenu. Byla to tragédie se šťastným koncem

Byly prázdniny a máma si vzala moje dvojčata na celý den. Už od rána jsem se těšila, že si odpočinu. V práci jsem si tajně plánovala, že se uvolním o něco dřív a využiju pár hodin klidu pro sebe. Manžel měl home office a už ráno se culil, že „kdybych náhodou přišla brzo, tak by to nebylo úplně špatné.“

Lucie (34): Můj manžel si ze zahrady udělal své království. Musela jsem mu dát za vyučenou

Když plán drhne

Kolem druhé mi přišla zpráva od manžela: „Prosecco se chladí.“ To byla ta poslední kapka motivace. Rychle jsem dopsala poslední e-mail, zabouchla notebook, naházela věci do kabelky a vypadla z kanceláře. Ještě jsem se stavila na rychlý nákup. Hodila jsem do košíku pár oliv, sýr, krekry a bonbóny, které mám ráda jen já. Už jsem viděla sama sebe, jak sedím na balkoně, nohy nahoře, sklenka v ruce.

Jenže u pokladen, jako naschvál, bylyšechny kasy obsazené. Fronta se sunula tempem želvy po nedělním obědě. Po pěti minutách jsem si v duchu nadávala, že jsem to měla nechat být, a jít rovnou domů. Když jsem konečně zaplatila a sbalila úlovky, vyrazila jsem na metro. Samozřejmě mi jedno ujelo přímo před nosem.

To už mi volal manžel: „Kde trčíš?“ Jeho tón napovídal, že prosecco už má optimální teplotu, a on optimální netrpělivost. Slíbila jsem, že už jedu, a naskočila do metra, které stálo na nástupišti. Trochu jsem se uklidnila, ponořila se do představy o odpoledni bez křiku a hádek o to, čí je autíčko.

Vlasta (42): Po dlouhé době jsme s manželem vyrazili mezi lidi. Radost jsem neměla jen já, ale i dvě cizí mladé holky

Cíl byl jasný, cesta nejistá

Metro ale stálo. Lidé začali remcat, pak se z reproduktoru ozvalo, že kvůli „mimořádné události na trati“ budeme stát neurčitou dobu. Výborně. Někdo se rozhodl zpackat den nejen sobě, ale i stovkám lidí včetně mě. Vzdala jsem čekání, vyskočila z metra a hledala jiné spojení. Mapa v mobilu mi nabízela možnosti, z nichž žádná nebyla rychlá. Vybrala jsem autobus – a po deseti minutách jízdy jsem zjistila, že nemám tušení, kde jsem.

Docela zoufalá jsem volala manželovi. Můj rytíř mě zachránil a navigoval zpátky na správný směr. Dvě hodiny od momentu, kdy jsem v práci píchla odchod, jsem stále seděla v autobusu a cítila se jako hlavní hrdinka špatného sitcomu. Měla jsem chuť brečet.

Eva (66): Manžel se v důchodu začal chovat divně. Když jsem zjistila pravdu, byla jsem v šoku, ale pak se mi chtělo smát

Dostalo se mi odměny

Konečně jsem za oknem přehřátého autobusu začala poznávat okolí. Když jsem odemykala dveře bytu, už jsem sotva věřila, že mě čeká cokoliv hezkého. Ale stál tam manžel – s růží v zubech a výrazem, který říkal: „Já věděl, že to zvládneš.“ Rozesmála jsem se a stres ze mě opadl. Objala jsem ho pevně, jako bych tím mohla vymazat celé to odpolední martýrium.

A pak zazvonil telefon. Máma. Ne, prosím, ještě ne. Alespoň hodinu bez dětí. Opřela jsem si čelo o manželovo rameno a opatrně to zvedla.

„Čau, zlatíčko, nemůžu dlouho mluvit, kluci si vymysleli kino a film začíná za deset minut. Jen mě napadlo... že bych si je nechala i přes noc. Šlo by to?“ zeptala se.

„Jo, jo, jo – šlo!“ vyhrkla jsem tak rychle, že jsem nám všem způsobila záchvat smíchu.

Další příběhy ze života →

Olivia (33): Chtěla jsem manžela překvapit větším poprsím. Jeho reakce mě ale šokovala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].