Ema (19): Máma si ze mě udělala chůvu a nemám čas na vlastní život. Uvažuji, že odejdu z domova

Když máma oznámila, že čeká s Karlem miminko, přála jsem jí to. Rozvod s tátou ji hodně vzal a nový, navíc o něco mladší přítel jí v tomto ohledu nesmírně pomohl. Věděla jsem sice, že se narozením sestry hodně změní, ale netušila jsem, že se ze mě stane plnohodnotná chůva.

Léto trávím hlídáním malé, přebalováním, vysedáváním na hřišti a uspáváním své desetiměsíční sestry. Máma je neustále unavená a potřebuje odpočívat, a já prý mám čas, tak ať se nepoflakuji... Ale kdo ji nutil, aby měla ve čtyřiceti druhé dítě?! Nevadilo by mi občas pomoci, ale nechci se celé dny starat o mimino. Nemám čas na přátele, vztahy, na život… Začínám se bát, abych nakonec neztratila i přítele. Začínám uvažovat o tom, že se odstěhuji.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (33): Celý život jsem trpěla tím, že jsem nemanželské dítě. Rodina mého otčíma mě nikdy úplně nepřijala

Mámu nezajímám

Před týdnem jsem mamce řekla, že na víkend odjíždím. Plánuji jet k příteli na chatu a možná si pobyt tam i prodloužím, jeho prarodiče mě mají moc rádi... Podívala se na mě, jako bych jí oznámila, že se chci stát astronautkou, a vyhrkla: „To nemyslíš vážně! Jak to tady mám všechno zvládat? Karel je celý den v práci…“

Máma je skvělý manipulátor a já strašně měkká, a tak mě nakonec zpracovala natolik, že jsem jí slíbila, že se v neděli dopoledne vrátím. Tolik se mi nechtělo. Ale mámu moje štěstí už dávno nezajímá. Vše, co se týká mě, bere automaticky – že jsem odmaturovala na samé jedničky, že jsem se dostala na vysokou školu, že hlídám sestru, když si pískne. I to, že jsem malé vyklidila pokoj a spím za provizorní stěnou z knihovny v obýváku!

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (22): Otčím mě u mámy neustále pomlouvá. Musím to tiše snášet, protože nemám kam jít

Mámina přítele se bojím

Zatímco s mamkou se občas pohádám a snažím se jí vzepřít, ke Karlovi si to nedovolím. Budí ve mně respekt. Ne že by na mě někdy vztáhl ruku, ale jednoduše se ho trochu bojím. „Milá dámo, tady nejsi na hotelu. Dokud to tu financuji, tak budeš šlapat jako hodinky – tik tak, tik tak. Jasný?“ řekl mi několikrát s úšklebkem. Neodpověděla jsem nic, ale všechno ve mně vřelo. Karel se k nám nastěhoval, peníze mi žádné nedává, ty na mě posílá táta, a vím, že ne málo…

Máma se mě nezastane, přítel a sestra jsou pro ni důležitější. Když se s ní o tom snažím mluvit, řekne mi: „Až budeš mít svoje děti, tak ti to všechno dojde.“ Ale co mi má jako dojít? S Klárkou mámě ráda občas pomohu, ale máma je ona, ne já!

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (33): Otčíma jsem vždy brala jako vlastního tátu. Až později jsem si všimla, jaké křivdy se na mě dopouští

Začínám plánovat odchod

Po maturitě mi přítel nabídl, zda bych s ním nechtěla bydlet. Martin je o čtyři roky starší a přestěhoval se s kamarádem do pronájmu. Byt je dost velký, měla bych tam soukromí a dost prostoru na studium. Odmítla jsem to. Nechtěla jsem v tom mamku nechat, ale nyní to začínám vidět jinak.

Například včera jsem hlídala Kláru dvanáct hodin! Máma jela s Karlem nakupovat, jenže pak mi zavolali, že musí ještě něco vyřídit v Praze a přijeli až pozdě večer. Musela jsem kvůli tomu zrušit koncert s Martinem. Byl hodně zklamaný, lístky sháněl několik týdnů. Nechci o přítele přijít a chci žít svůj život, a ne život laciné chůvy, asi se budu muset odstěhovat. Ale strašně moc se bojím, že mě máma zavrhne a nebudu mít nakonec nikoho.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (19): S nelibostí sleduji, jak moje nevlastní sestra má vše. Já kupuji oblečení z druhé ruky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na r[email protected].